Pěší čundr

Před úmornými vedry ve městě jsme musely s kamarádkou Káčou a mojí psí společnicí Sářenkou vypadnout do hor.

Zvolily jsme Kralický Sněžník a Rychlebské hory a pár dni se tam potulovaly.

1.den

Králíky - rozhledna Klepáč - Kralický Sněžník - kaplička

 26 km

Do Králík jsme se přepravily autem a to tam zanechaly. A pak jsme se pěšky vydaly na rozhlednu Klepáč, kdy jsme se teprve sžívaly s našimi krosnami. A tak jsme každou chvíli odpočívaly. 

Na hřebeni u rozhledny byly mraky borůvek a ty nás povzbudily k další cestě a nabily energií.

K večeru jsme zdolaly Kralický sněžník a řešily zda přespat. Neměly jsme ale moc teplého vybavení a dost zde foukalo a tak jsme se rozhodly sestoupit níže k Adélinému pramenu.

Tam už jsme docházely témeř za tmy a zrovna přístřešek byl už obsazený.

Kluci s fenkou, se kterými jsme se stále potkávaly i další den, nám poradili, že níže by ještě měla být kaplička. Tu jsme našly už za svitu čelovek a spaní bylo opravdu luxusní.

2. den

 kaplička - Kladská brána - chata Paprsek - Smrk

20 km

Od kapličky jsme vycházely celkem brzo ráno. U potoka na Kladské bráně jsme spáchaly hygienu. Mýt se v ledovém potůčku bylo opravdu osvěžující.

Pak jsme s menším blouděním došly k Aloisovu pramenu.

 Rozcestník Kunčická hora je špatně značený a málokdo si všimne, že trasa nevede po cestě , ale do lesa. I kluci s fenkou tam zabloudili, ti se ale vraceli, my to vzaly podle navigace po vrstevnici a k pramenu došly možná lepší cestou.

Když jsme se vydatně napily a nabraly vodu, Káča uporoznila, že zde smrdí mršina. Bála se, že pijeme otrávenou vodu a tak tu svou vylila. Mě už to bylo jedno a pila jsem "mrtvolnou" vodu dál a žiju. I když pak jsem si ráno musela vzít imodium.

Pak jsme se občerstvily na chatě Paprsek, okolo šla malá bouřka, ale minula nás. 

Po zelené jsme došly na vrchol Smrk a tam v přístřešku strávily druhou noc. Tady už jsme vydržely být zabalené ve spacáku, foukalo, ale zase nebyla taková ta ranní zima. Zde bylo zvláštní, že zde bylo absolutní ticho. Ptáci nezpívali, ani cvrček zde nebyl a žádné vzdálené zvuky civilizace. 

3. den

Smrk - Lesní bar - Lipová Lázně - Pomezní jeskyně - Medvědí kámen

16 km

Třetí den jsme došly přes Útulnu Mates, která taky vypadala dobře na přespání do Lesního baru.

Když jsme sem přišly, asi 9 ráno, byly jsme zde mezi prvními a nevěřily svým očím. Pro hladové trempy to byla přímo pohádka.

Nikde nikdo a oheň roztopený, v důmyslných korýtkách se vodou z potoka chladí pivo a nealko. V přenosných ledničkách čersvé klobásky. A v krabicích kremrole úžasné chuti, jako za našeho dětství. 

Funguje to zde tak, že každý si vezme na co má chuť , sám si připraví a pak vhodí do kasičky peníze.

Užily jsme si to ale pak už se tam začalo trousit moc lidí a tak jsme se vydaly na dalčí cestu.

V Lipové lázni jsme chtěly původně odbočit do lesa, ale jaksi jsme to netrefily a tak celé to dlouhé městečko jsme prošly ve vedru až k nádraží. Chtěly jsme se sice občerstvit v jedné hospodě, ale tam nám řekly, že kvůli dětem na zahrádce musí mít náš pes košík. Na zahrádce žádné děti nebyly a ani bych tam psa nenechala volně pobíhat. Ale znemožnit ubohému zvířeti dýchání ve vedru košíkem na tlamě nám připadalo jako týrání a tak jsme bez pozdravu onu špeluňku opustily. 

Za nádražím, kde sloužil Alois Nebel jsme se vyškrábaly do lesa. A pak na Pomezní jeskyně, kde se nám moc zalíbil kiosek a tak jsme si tam daly větší odpočinek. Bylo zde i jezírko, kde se Sářenka mohla osvěžit.

A když se trošku ochladilo, vylezly jsme k Medvědímu kameni, kde je přístřešek na další přespání.

Před spaním jsem se ještě vydala hledat pramen, protože nám docházela voda. Káča hlídala bágly, a tak jsem se Sárou šla. Naštěstí jsem si vzdala navigaci, protože první pramen byl vyschlý, druhý také a až třetí na neznačené cestě tekl. Voda byla úžasně osvěžující. Akorát, že při návratu jsem pak spadla do smrdutého bahna. takže pobyt jsem zakončila i balneoterpií.

4.den

Madvědí kámen - Jeseník

7 km

 Tady nás v noci probudilo blízké štěkání, zřejmě liška. No docela nás to všechny tři vylekalo. 

Čtvrtý den jsem se už musela vrátit, a tak jsem se odebrala do Jeseníku na bus, kretým jsem se dostala do Králík. Káča pak pokračovala sama.

A po návratu domů, při cestě na koloběžce do práce se mi při sjezdu sroloval přední blatník do kola. Nehodu jsem naštěstí ustála, ale utvrdila se v tom, že pořídit novou koloběžku už bude nutnost.