Štítky

úterý 18. září 2018

Ze srazu domů

Brodský - Náchod - Třebechovice p. O.- Pardubice

85 km

Kostka





Druhý den, po chladné noci ve stanu u rybníka Brodský jsem se vydala na zpáteční cestu.

Počkala jsem si hezky až na 10 hodinu, kdy hřálo sluníčko, v klidu usušila a složila stan a pokecala ještě s jinými koloběžci. 

Vzalajsem to směr Náchod, protože jsem chtěla navštívit další židovský hřbitov do sbírky. Jeho polohu jsem sice našla , ale byl to první, na který jsem se vůbec nedostala.



Sloužil totiž jako něčí zahrada.
Pak jsem vyjela směr Branžež a můj navigátor Leoš , uzavřený v tabletu lenovo začal stávkovat a posílal mě do horoucích pekel. Dostal sprostě vynadáno a tak jsem pokračovala podle cyklistického značení.

Dojela jsem do Václavic a pak na Črenčice, kde je hezká nová cyklostezka, Bohuslavice a pak jsem zase poslouchala toho idiota v navigaci a ten mě nahnal na hlavní silnici do Královy Lhoty.




Pak jsem to vzala na Třebechovice, kde jsem si chtěla dát na náměstí výbornou ledovou kávu jako z výletu na Brutal Assault. jenže cukrárna byla zavřená, tak jsem si kávu dala až ve zmrzlinárně u Krňovic. Ta už tak dobrá nebyla, nedávali tam šlehačku. Pak jsem uznala , že to nebyl moc dobrý nápad i z důvodu, že mě mírně bolelo v krku po chladné noci. Po velké kávě mě bolelo o poznání víc.

Pak už jsem Hradeckými lesy dojela v pohodové rychlosti domů.

pondělí 17. září 2018

Na 5. sraz koloběžek

Pardubice - Běleč n Orlicí - Králova Lhota - Česká Skalice
spanilá jízda do Babiččina údolí
kemp Brodský

85 km

Kostka





V sobotu 15.9. jsem sbalila kolobežku, stan, spacák a další potřeby a vyrazila na 5. sraz koloběžek pořádaný firmou Kostka na kemp Brodský u Červeného Kostelce.
Vyjela jsem ráno v 8 hodin a všude se válela nepropustná mlha.




Jela jsem nejdříve po silnici na Borek a pak Hradeckými lesy na Běleč.
V Nepasicích se na rozdíl od názve obce všechno páslo a cyklotrasa vedla pastvinami.




Za Libranticemi se nebe roztáhlo, ale začalo i trochu foukat. Cestu jsem si ale užívala, pouštěla si oblíbenou muzikua ani mi nevadila těžká řidítka.
Dojela jsem k nádrži Rozkoš a i zde jako všude bylo málo vody.





Za Českou Skalicí jsem se stavila na vojenském hřbitově z bitvy v roce 1866.




Pak už jsem mířila na kemp. V původním plánu jsem chtěla dojet na místo a počkat na ostatní až přijedou ze spanilé jízdy. 
Když jsem ale projížděla Studnicí, potkala jsem předvoj a koegové na mě křičeli , že jedu špatným směrem
Tak jsem se nechala překecat a ještě k tomu mi kamarád Petr nabídl, že mi popojede s mojí natěžko zbalenou koloběžkou. 
Takže jsem s ostatními dojela na Babiččnino údolí. 




Tady jsme se občerstvili a pokračovali na rozhlednu v Žernově. Tu jsem si letos i vystoupala.
Na kemp jsme i s menším občerstvením na Špince dorazili mezi prvními.
Rozbalila jsem si tedy svůj stan - rakev a večer nás už čekal kulturní program.


Zahrály 2 kapely, byli ohňostroj a vyhlášení dopoledních soutěží, které jsme nestihla.


 A pak jsem utahaná vlezla do svého pidi stanu, ale byla v noci v něm docela zima


neděle 9. září 2018

Jen tak

Pardubice -Valy - Přelouč - Lohenice - Pardubice

40 km

Kostka
Po nucené pauze způsobené vymknutím kotníku jsem si dala testovací jízdu jestli už to jde. A šlo to.
Vzala jsem to nazdařbůh, pak jsem si uvědomila, že mi chybí do sbírky židovký hřbitov v Přelouči a tak jsemto namířila tam. 






Byl přístupný, za zdí městského hřbitova a velmi zanedbaný.

neděle 19. srpna 2018

Z Orlických hor do Krkonoš

1. Šerlich - Hronov - Trutnov - Pěnkavčí vrch

93 km

Kostka





Bratr s partou měli na víkend pronajatou chalupu na Pěnkavčím vrchu v Krkonoších a tak jsem se vydala za nimi na koloběžce. Abych to měla zajímavější, zvolila jsem cestu z Orlických hor.
Na Šerlich jsem se nechala vyvézt cyklobusem a pak jsem pokračovala přes Sedloňovký vrch na Olešnici.




 Nastavila jsem si navigaci z mapy.cz a protože pan Leoš co tam povídá nějak stávkoval, tak jsem si na samém začátku z Olešnice zajela kus do kopce na opačnou stranu. Trošku ( víc ) jsem mu vynadala a kopec si sjela zase spátky do Olešnice. Pak byl krásný sjezd až do Polska. Ještě před tím měla být uzavírka silnice mezi Borovou a Českou Čermnou i pro kola, ale jiní tam jezdili, tak jsem zákaz ignorovala. A udělala jsem dobře, nic se tam už nedělo a ještě jsem si užila sjezd na novém asfaltu. 


Projela jsem částí polska do Hronova, tuto trasu přes Velké Poříčí už jsem jednou jela.

 Pak jsem se dostala na Radvanice a chvíli jsem si odpočala a podívala do navigace. Původně plánovanou trasu přes Rýchory jsem zamítla, časově bych asi nestihla dojet za světla. Takže jsem to přeplánovala jako silniční kolo přes Trutnov. A nastalo stoupání, přejezd Jestřebích hor. Tady jsem v lese trochu zabloudila, a místo vracení jsem raději vzala klouzáním s koloběžkou po stráni. Tak jsem se dostala na trasu 4209 a sjezd na Bohuslavice.



V Poříčí u Trutnova jsem toho měla dost a přemýšlela, že to vzdám a zavolám si o auto na telefonu. Chvilku jsem si odpačala a vyrazila dál. V Mladých Bucích jsem si dala klobásu a birel a pak už do kopečka po hlavní silnici přes Svobodu nad Úpou a Horní Maršov ( kde vždycky obdivuji barokní zámeček v zatáčce a chtěla jsem si ho vyfotit, jenže už bylo špatné světlo, tak si říkám že si ho vyfotím druhý den ) dostala ke křižovatce na Velkou Úpu. Tady se už stmívalo a tak jsem si cestu zkrátila po žluté turistické, a koloběžku vytlačila pod Pěnkavčí vrch. Naštěstí mi bratr s neteří přišli s čelovkou naproti. 




2. Pěnkavčí vrch - Pec pod Sněžkou - Hrádeček - Kocbeře - Kuks - Hradec Králové - Pardubice

105 km



Druhý den, po přespání v romantické staré hájovně jsem se vydala na cestu zpět.

 Vzala jsem to na Pec pod Sněžkou a pak po hlavní silnici na Svobodu nad Úpou. Před Horním Maršovem začínaly být kolony aut , asi nějaká nehoda, říkám si. Když jsem je předjela, to co jsem uviděla mi vehnalo slzy do očí. Onen zámeček v Horním Maršově hořel.


Pak jsem sjela do Mladých Buků a přes přírodní park Hrádeček na Vlčici.

Vystoupala jsem kopec na Kocbeře a chtěla jet na Kohoutov, ale byl tam zákaz a tak jsem se rozhodla sjet na Choustníkovo Hradiště po hlavní silnici. Byla to trošku sebevražedná akce, provoz je tu dost velký, divím se , že na mě nikdo netroubil.
Před Kuksem jsem si dala ve Mlýně oběd a tady jsem si nějak omylem vypnula stopaře, takže nemám záznam druhé poloviny cesty.

Pak už jsem jela klasicky po trase č.2 až do Hradce Králové. Potkávala jsem i dost koloběžců, ale většina na mě divně koukala proč je zdravím. Až jeden před Hradcem mš udělal radost pozdravem Trhni si.
Bylo docela vedro, ale tak nějak jsem se doplácala do Pardubic. Cesta i s přestávkami mi trvala 9 hodin a průměr něco kolem 15 km/h.




Pár dní před tímto výletem jsme také byly s mojí fenkou na pěší dovolené.
Tentokrát v Českém středohoří a pak jsme pokračovaly směr sever.
zdolaly jsme kopce Lovoš, Bukovou horu, Ralsko a pak Tanvaldský špičák.












Navštívily jsme skanzen Zubrnice a židovský hřbitov v Úštěku.


Spaly jsme v kempech Marina u Litoměřic, tábořiště Boreček u Ralska a v kempu pod Tanvaldském špičáku.
Kem u Litoměřic nedoporučuji, byly zde stoleté sociálky,které nikdo nikdy neuklízel, všude odpadky, prostě snad nejhorší kemp který jsme kdy navštívily. Bohužel  v tomto kraji toho moc není na výběr.
Další dva kempy už byly v pohodě a nejvíc se nám líbil Boreček, ale pokud je zde víc lidí, je zde jen jedna sprcha, což je docela málo. Je to vodácké tábořiště a my zde nyli skoro samy, ale to jen z důvodu, že řeka není momentálně pro vodáky sjízdná.

sobota 11. srpna 2018

Kilo do nejtemnějšího Pekla

Pardubice - Hradec Králové - Jaroměř - Třebechovice p.O - Pardubice

102 km

Kostka




 Vydala jsem se na úzce tématický "pochmurný " výlet. I když některá potkaná místa nebyla záměrem.
Jelikož mám ráda tvrdou muziku a letos jsem se z pracovních důvodů nedostala jako divák na festival Brutal Assault, dojela jsem se tam jen tak podívat.
Cestou z Pardubic tam jsem projela obce HROBICE a POHŘEBAČKA a v Hradci Králové jsem minula dům s číslem popisným 666.



V Jaroměři - Josefově jsem byla celkem brzo, za 3 hodiny, jelo se mi po stezce č. 2 nádherně a průměr jsem měla něco k 17 km/h. Na místě jsem se setkala s kamarádkou a došly jsme si spolu na oběd.
Zpáteční cestu jsem vzala na Třebechovice pod Orebem, ale to už jsem jela proti větru.
A tématicky jsem ještě potkala černou kočku a v Býšti černé býky.

pondělí 6. srpna 2018

Testování koloběžky Kostka Trip

Pardubice - Hradec Králové a zpět

47 km

Kostka

V pondělí jsem se vydala po svých do hradecké prodejny Kostka pro nový blatník. Rozhodla jsem se zakoupit si jen to plechové lízátko, na které lze přidělat taštička. 

Opět to byla příjemně strávená doba na pokecu s nadšeným koloběžkářem Jardou a ještě jsem si mohla vyzkoušet Kostku Trip.






Na příští rok uvažuji o obnově koloběžkové stáje a zřejmě pujdu opět do značky Kostka na kterou jsem zvyklá.
Dostala jsem k vyzkoušení model Trip, který oproti mé koloběžce disponuje předním kolem velikosti 28 '' a zadním 24''. 

Koloběžka měla pro mě dost výhod , ale také nějaké nevýhody. No rozhodně mám o čem přemýšlet.
Mezi výhody patří to, že opravdu jede. Stačí se jednou odrazit a délka dojezdu je větší než u obyčejné Kostky. Délka nášlapu je větší a tak koloběžka dovolí ještě lepšímu protažení zad. Zdá se bytelnější a tak bych se nemusela bát s plně naloženými řidítky jezdit i po horším terénu.

Mezi nevýhody pro mě, je, že je poněkud velká. Se svými 168 cm a 55 kg jsem si připadala malinká. Také to, že ji parkuji v bytě mě zabere víc místa . Zatím se nevyrábí blatníky a jiné obutí. 



Je pravdou, že na čundry se zas až tak nedostanu často jako na výlety okolo komína. Takže za mě zatím připadá v úvahu nechat si postavit individuálně něco z nové řady Tour. 

Nakoupilajsem tedy blatník i taštičku a ještě jsme řešili přidělání cykloláhve. Její vyšší umístění mi více vyhovuje. Jen jsem pak musela držák vypodložit filcem, protože se mi sesunul.

Na zpáteční cestě jsem se vykoupala v Opaťáku a ještě si stihla udělat koloběžci oblíbenou fotku s balíkem slámy.
Někdo si fotí selfíčka, našpulenou pusu či poprsí, koloběžci zase balíky slámy. No a u nás už skoro všecky zemědělci sklidili ale přesto se mi podařilo jedny z posledních na poli vidět. 



pátek 3. srpna 2018

Pěší čundr

Před úmornými vedry ve městě jsme musely s kamarádkou Káčou a mojí psí společnicí Sářenkou vypadnout do hor.
Zvolily jsme Kralický Sněžník a Rychlebské hory a pár dni se tam potulovaly.

1.den

Králíky - rozhledna Klepáč - Kralický Sněžník - kaplička

 26 km

Do Králík jsme se přepravily autem a to tam zanechaly. A pak jsme se pěšky vydaly na rozhlednu Klepáč, kdy jsme se teprve sžívaly s našimi krosnami. A tak jsme každou chvíli odpočívaly. 


Na hřebeni u rozhledny byly mraky borůvek a ty nás povzbudily k další cestě a nabily energií.



K večeru jsme zdolaly Kralický sněžník a řešily zda přespat. Neměly jsme ale moc teplého vybavení a dost zde foukalo a tak jsme se rozhodly sestoupit níže k Adélinému pramenu.





Tam už jsme docházely témeř za tmy a zrovna přístřešek byl už obsazený.
Kluci s fenkou, se kterými jsme se stále potkávaly i další den, nám poradili, že níže by ještě měla být kaplička. Tu jsme našly už za svitu čelovek a spaní bylo opravdu luxusní.



2. den

 kaplička - Kladská brána - chata Paprsek - Smrk

20 km

Od kapličky jsme vycházely celkem brzo ráno. U potoka na Kladské bráně jsme spáchaly hygienu. Mýt se v ledovém potůčku bylo opravdu osvěžující.
Pak jsme s menším blouděním došly k Aloisovu pramenu.


 Rozcestník Kunčická hora je špatně značený a málokdo si všimne, že trasa nevede po cestě , ale do lesa. I kluci s fenkou tam zabloudili, ti se ale vraceli, my to vzaly podle navigace po vrstevnici a k pramenu došly možná lepší cestou.
Když jsme se vydatně napily a nabraly vodu, Káča uporoznila, že zde smrdí mršina. Bála se, že pijeme otrávenou vodu a tak tu svou vylila. Mě už to bylo jedno a pila jsem "mrtvolnou" vodu dál a žiju. I když pak jsem si ráno musela vzít imodium.




Pak jsme se občerstvily na chatě Paprsek, okolo šla malá bouřka, ale minula nás. 
Po zelené jsme došly na vrchol Smrk a tam v přístřešku strávily druhou noc. Tady už jsme vydržely být zabalené ve spacáku, foukalo, ale zase nebyla taková ta ranní zima. Zde bylo zvláštní, že zde bylo absolutní ticho. Ptáci nezpívali, ani cvrček zde nebyl a žádné vzdálené zvuky civilizace. 






3. den

Smrk - Lesní bar - Lipová Lázně - Pomezní jeskyně - Medvědí kámen

16 km

Třetí den jsme došly přes Útulnu Mates, která taky vypadala dobře na přespání do Lesního baru.


Když jsme sem přišly, asi 9 ráno, byly jsme zde mezi prvními a nevěřily svým očím. Pro hladové trempy to byla přímo pohádka.
Nikde nikdo a oheň roztopený, v důmyslných korýtkách se vodou z potoka chladí pivo a nealko. V přenosných ledničkách čersvé klobásky. A v krabicích kremrole úžasné chuti, jako za našeho dětství. 
Funguje to zde tak, že každý si vezme na co má chuť , sám si připraví a pak vhodí do kasičky peníze.
Užily jsme si to ale pak už se tam začalo trousit moc lidí a tak jsme se vydaly na dalčí cestu.

V Lipové lázni jsme chtěly původně odbočit do lesa, ale jaksi jsme to netrefily a tak celé to dlouhé městečko jsme prošly ve vedru až k nádraží. Chtěly jsme se sice občerstvit v jedné hospodě, ale tam nám řekly, že kvůli dětem na zahrádce musí mít náš pes košík. Na zahrádce žádné děti nebyly a ani bych tam psa nenechala volně pobíhat. Ale znemožnit ubohému zvířeti dýchání ve vedru košíkem na tlamě nám připadalo jako týrání a tak jsme bez pozdravu onu špeluňku opustily. 




Za nádražím, kde sloužil Alois Nebel jsme se vyškrábaly do lesa. A pak na Pomezní jeskyně, kde se nám moc zalíbil kiosek a tak jsme si tam daly větší odpočinek. Bylo zde i jezírko, kde se Sářenka mohla osvěžit.
A když se trošku ochladilo, vylezly jsme k Medvědímu kameni, kde je přístřešek na další přespání.





Před spaním jsem se ještě vydala hledat pramen, protože nám docházela voda. Káča hlídala bágly, a tak jsem se Sárou šla. Naštěstí jsem si vzdala navigaci, protože první pramen byl vyschlý, druhý také a až třetí na neznačené cestě tekl. Voda byla úžasně osvěžující. Akorát, že při návratu jsem pak spadla do smrdutého bahna. takže pobyt jsem zakončila i balneoterpií.


4.den
Madvědí kámen - Jeseník
7 km

 Tady nás v noci probudilo blízké štěkání, zřejmě liška. No docela nás to všechny tři vylekalo. 
Čtvrtý den jsem se už musela vrátit, a tak jsem se odebrala do Jeseníku na bus, kretým jsem se dostala do Králík. Káča pak pokračovala sama.




A po návratu domů, při cestě na koloběžce do práce se mi při sjezdu sroloval přední blatník do kola. Nehodu jsem naštěstí ustála, ale utvrdila se v tom, že pořídit novou koloběžku už bude nutnost.