Štítky

sobota 9. června 2018

V Krkonoších s koloběžkou i bez


Měsíc červen je pro mě ve znamení cestování a dovolené. A počáteční týden jsem trávila v Krkonoších.
Byl to opět rekondiční pobyt neurologických pacientů, kde figuruji jako doprovod a také spolupořadatel.
Byli jsme ubytování v penzionu Sola Fide a ten mohu jen doporučit. Skvělý personál, příznivé ceny a výborná kuchyně. Penzion je  bezbariérový a  v klidné části Janských Lázní, jen kousek na kolonádu i lanovku.

1.Janské Lázně - Vlčice - Staré Buky a zpět

cca 35 km 

Kickbike


Na tento pobys jsem si sebou vzala Kickbike, jednak proto, že velká koloběžka by se mi už asi do přeplněného auta nevešla a hlavně kvůli obutí. Chtěla jsem se spíše věnovat terénu, takže Bobášek byl lepší volba než Kostka obutá do Kojaků.
První výlet jsme si udělali s kamarádem Pepou, který má elektrokolo ( kamarád je v seniorském věku ) a jeli naproti Daně, která se chtěla na pobyt přiblížit alespoň částečně také kolmo. 


Nejdřív nás zastihla první bouřka ve Vlčici a tak jsme ji přečkali v autobusové zastávce.
S Danou jsme se sešli v Prostředních Starých Bucích a stejnou cestou se vydali zpět. Držela jsem s jejich elektrokoly tempo a ve Vlčici jsme se občerstvili v hospůdce.
Druhá bouřka nás zastihla v přírodním parku Hrádeček a tu jsme přečkali v turistickém přístřešku kousek nad Havlovou chalupou. 


Najeli jsme cca 35 km, na stopaři mám méně, došla mi baterka. 

2. Sjezdy Černé Hory

7 - 13 km

Další den jsem si koupila čtyřdenní pernamentku na lanovku a bavila se sjezdy z Černé Hory.
Raději jsem si nechala dát stupátko na vyšší polohu, abych neškrtala o kanálky na odvod vody nebo v terénu. V při normální jízdě to ale bylo opravdu znát, nadřela jsem se jako na starém Yedoočku.

S přáteli na elekrokolech a dalšími, kteří si vypůjčili koloběžky v půjčovně jsme nejdříve jeli trasu přes Pardubické boudy. 





Ta ale zpočátku byla docela náročná a po šotolině. Cestou jsem ještě zastavili na Modrých kamenech.





Další 3 sjezdy jsme si daly s Danou po trase pod lanovkou.


Ta se nám zdála snažší. Jen u každé jízdy jsme závěr udělaly jinak. Jednou na stezku v oblacích, jednou po silnici a jednou na modrokamennou ulici.
Aplikace na mapách. cz ohledně nejvyšší dosažené rychlosti kecá, nejvyšší rychlost jsem mohla mít tak 45 km/h. Jezdila jsem opatrně a večer si nechala ještě od kamaráda seřídit brzdy.










Poslední sjezd jsem si další den udělala sama na Zrcadlovky. Zatímco zbytek party jel obvyklou trasu pod lanovkou. 





Jejich výlet ale nedopadl moc dobře, jedna kamarádka sice už v malé rychlosti, ale přeci jenom, nezvládla kotoučové brzdy na vypůjčené koloběžce a odpoledne jeli do Trutnova na pohotovost, kde dostala sádru na ruku. 
Spousty lidí si myslí, že sjezd koloběžky je snadný, ale pro nezkušené lidi, je dost nebezpečný. 





3. pěšky na Sněžku

15 km




Ve středu, když už nebyly v předpovědi bouřky, jsem se sama vydala na pěší výlet na Sněžku.
Původní plán byl jít to z Pomezek a dojít až na Čenou Horu. Jenže autobus, který jezdí ze Svobody na Pomezky nečekal na ten, co jezdí z Jánských Lázní, takže jsem musela nejen já, ale i jiní lidé co jeli se mnou pozměnit plán cesty.
Počkala jsem tedy na autobus do Pece a odsud to šla nahoru přes Obří důl.







Cesta až ke Slezské boudě byla skvělá tím, že nebylo ještě takové vedro a také jsem ani nepotkávala moc lidí.
Když jsem pak ty davy nahoru jdoucí viděla, už se mi tam ani moc nechtělo. Ale zdárně jsem se tam dostala.


 V poštovně jsem se připojila na net a zjistila, že mi po 4 hodině jede bus z Pomezek.
Takže tu trasu, která mě zajímala nejvíce jsem si nakonec dala. A byla jsem moc ráda, zase jsem potkávala jen málo turistů.




A pak od autobusu ze Svobody jsem ještě 3,5 km došla do Jánek.


4. dva psí výlety

Na poslední dva dny za námi přijela dcera, která hlídala mojí Sáru a vzala ji sebou.
Takže jsme si udělaly dva výlety s ní.



První byl s využitím lanovky na černohorské rašeliniště a Modré Kameny.




A druhý na vodopády.




a také jsem při svých toulkách fotila ptactvo
křivka a čížci

kos horský

pěnkava

střízlík

mladý ořešník kropenatý


úterý 29. května 2018

Můj první kolobkočundr

1. Pardubice - Kladruby n. Labem - Záboří n. Labem - Kuná Hora - Malešov

59 km

Kostka


Konečně mám komplet vybavení na jízdu na těžko a tak jsem se vydala na dvoudenní testovací čundr.
Na Kostce na řidítkách mám nosič od Klickfixu, takovou tu hrazdičku. A na ní je navěšen malý stan, zelený rolovací pytel vlastní výroby obsahující samonafukovací karimatku a spacák a ještě je vystlaný pár hadříky. Nad tím je chladící brašnička z Lidlu. Ještě jedna kožená retro brašnička na nářadí ze starého kola, tam mám mobil. A také kovová láhev na vodu v pouzdru z Decathlonu. Ta jediná mi za jízdy neustále padala, budu muset vymslet nejaké jiné uchycení. Odhadem jsem na řidítkách měla cca 6 kilo. A ještě na zádech malý baťůžek - tam byla jen svačina. 

Vyrazila jsem v neděli ráno směr Kladruby n. Labem. Ku podivu ta nálož na řidítkách nebyla tak hrozná.
Zapnula jsem sice stopaře od Mapy.cz na tabletu, ale když jsem ho po nějaké době zkontrolovala nefugoval. Cestu až do Záboří n. Labem jsem znala. Tady jsem si zajela podívat se nakostelík se zajímavým portálem.

Pak jsem zapnula navigaci směr Kutná Hora, ale nějak taky nefungovala. Když jsem dojela do Nových Dvorů, kam jsem vůbec nechtěla, uvědomila jsem si, že jsem si na tablet vyrobila nové pouzdro z alumatky, aby se mi nepřehříval a v něm vlastně nechytá signál GPS.
Tak jsem to tedy vzala po červené turistické do Kutné Hory.
Tady jsem jen nakoukla ke Kostnici v Sedleci.

V Kutné Hoře jsem střed města vynechala, bylo už docela vedro a vzala to po červené městským lesem. Tady bylo příjemně a ještě krásné výhledy na historické centrum.



Dojela jsem Poličany a pak na kemp Malešov . Tady jsem si rozdělala stan na přespání. Obdivuji děvčata jako je Blandine, která jede sama kolem světa, nebo Martinu, která je momentálně na cestě do Santiaga de Compostela, obě spí v přírodě na divoko. Já ale takový dobrodruh nejsem, sama bych se asi někde bála a tak jsem raději zvolila kemp.

Tento jsme projížděly s Danou vloni a údajně nový majitel se ho hodlá zvelebit a pozvednout. Zatím bohužel to vůbec nebylo vidět. Sociálky byly příšerné a kromě pár chatek nic neskýtal. To by mi zas až tak nevadilo, kdyby cena byla poloviční. Platit ta sebe a pidi stan 155 Kč na jednu noc v mimosezóně bylo celkem dost. To třeba v Dolcích u Trutnova jsem za sebe, auto a psa platila 100.

2. Malešov - Sion - Zbraslavice - Malešov

35 km

 

Když jsem se zbavila zátěže a už nebylo večer takové horko , vydala jsem se ještě na večerní projížďku. Nejdříve jsem navštívila jsem hrad Sion.


Další cíl cesty byl Židovský hřbitov Zbraslavice. V pořadí již 45. navštívený. Tam jsem poněkud bloudila, do navigace jsem si nastavila jen bod v mapě a ne přímo hřbitov, takže jsem chvíli jezdila chatovou osadou a hledala ho. Nakonec, když už jsem to chtěla vzdát jsem ho našla a stál za to. Zarostlý, volně přístupný, s výhledem do kraje. 




Pak jsem se vydala na zpáteční cestu, po modré a červené turistické. Cesta byla z kopce, lesem a moc příjemná. 
Ještě jsem si v obci Chlístovice všimla Roháčovy šibenice, kterou jsem před tím  minula.

Pak jsem dojela do kempu, kde jsem na stanové loučce byla uplně sama a jala se přenocovat.

Společnost mi dělal pan Dan Brown a knížka Počátek v elektronické podobě.



3. Malešov - Kutná Hora - Kaňk - Týnec nad Labem - Pardubice

60 km






Druhý den ráno jsem pobalila věci, udělala si kafe a vyrazila na cestu. Už od rána začínalo být vedro. Původně jsem měla v plánu navštívit hradiště Dänemark a štoly, ale v tom vedru se mi nechtělo s naloženou koloběžkou se tam pachtit. Někdy si tam vyjedu na procházku s mojí fenkou.
Dojela jsem do Kutné Hory a užívala si památkovou rezervaci bez davů turistů. Bylo 9 hodin a ještě asi spali.





Pak jsem to vzala po silnici směr Kaňk a ještě se stavila podívat se na menhiry.




Plahočení lesem mě stejně neminulo, vzala jsem to po žluté na vrcholek Kaňku, kde je památník havířských nepokojů.






Se skřípením brzd jsem sjela na Hlízov a odsud po modr na Starý Kolín. Pak zpět přes Týnec nad Labem. Tentokrát jsem to vrala po trase 2 podél Labe, tam bylo přeci jenom příjemněji.
V Kladrubech jsme měla štěstí na kobylky starokladrubáků s hříbaty. 




A pak už jsem se pomalým tempem vedrem doplahočila do Pardubic.

Více fotek zde