Štítky

neděle 24. srpna 2014

Poděbrady - Pardubice ( se zajížďkou do Nymburka)

Poděbrady - Nymburk - Kolín - Kladruby n.Labem - Pardubice

84 km

Kostka



V sobotu jsem vyjela s přáteli Květou a Pavlem na výlet do Poděbrad. Koloběžky jsme naložili na auto a po zaparkování v Poděbradech jsme se jeli podél Labe projet do Nymburka. Pak zpátky tou samou trasou do Poděbrad, tam jsme se občerstvili v hospůdce, navštívili památník vyvraždění Slavníkovců v Libici a Květa s Pavlem mě jeli vyprovodit až ke Kolínu, pak se vrátili zpět pro auto do Poděbrad. Jim ta cesta dala 53 km. Já jsem pokračovala od Kolína po trase č. 2 podél řeky do Týnce nad Labem a odsud po silnici na Kladruby. Tuto příjemnou cestu pastvinami jsem již loni absolvovala na Yedoo. Koníky jsem teď  ale žádné neviděla. Při projížďění Břehů začalo trošku pršet, tak jsem jela po Živanic po dost frekventované silnici a to se mi nelíbilo. Do Pardubic jsem dojela tak akorát, zrovna tam skončila velká přeprška.


pan Hrabal

Nymburk

památník v Libici

trasa č.2

cesta na Kladruby

čtvrtek 21. srpna 2014

Sázavské bloudění

Kácov - Český Šternberk - Otryby - Kácov

33 km

Yedoo


Když jsme opustily Šumavu, přesunuly jsme se na Sázavu do Kácova. Ubytovaly jsme se na kempu U kouzelníka a první co nás zaujalo, bylo to, že jsme se ocitly nejen v jiném podnebním pásmu, ale zřejmě i v minulém století.

Naši sousedé na kempu byli opravdu retro, původně jsme si myslely, že je to nějaká recesistická dovolená, měli i staré kempingové židličky a stůl, ale ku podivu to byla mladá německá rodina.

Takže druhý den jsme se vydaly na výlet na Český Šternberk, počasí konečně ukázalo svojí přívětivější tvář, ale přesto jsme si tento výlet neužily. Byl totiž ve znamení stálého bloudění.
Vyjely jsme po červené turistické,která měla být pro kola za sucha sjízdná, místy pro horská kola. To většinou znamená že koloběžky budem terénem tlačit. Ale to nám nevadí, trasa podél Sázavy slibovala pěkné výhledy na řeku. Bohužel v lese se nám červené značení brzy ztratilo a cestička vedla nebezpečným terénem nad skálou. Chvíli jsme se snažily koloběžky nést, ale pak jsme to vzdaly, bylo to nebezpečné i pro chodce nalehko. Takže jsme se vrátily na cyklotrasu na Kácovec a chtěly to nebezpečné místo objet. Nenapojily jsme se ale na správnou cestu a tak jsme skončily někde v polích. Už se nám vracet nechtělo, takže jsme k řece tlačily koloběžky nejprve oranicí a pak lesem až jsme opět našly červené značení. To už cesta byla sjízdná. Nejhezčí trasa byla po červené a modré k hladomorně a na zámek. Už teď jsme věděly že to výlet nebude nic moc a chvíli se zabývaly myšlenkou, že do Kácova dojedeme zpět vlakem. Bohužel jsme tuto myšlenku zavrhly a pak těžce litovaly. Ze Šternberku jsme vyjely po červené směr Malovidy a v lese, kde byl opět v mapě značený kousek pro horská kola, jsme si řekly, že koloběžky už vážně nosit nechcem, jsme raději tlačily po štěrkové cestě k silnici. Když už se nám zdálo, že bloudíme dlouho, koukly jsme na GPS v telefonu a zjistily, že nebloudíme. To nás naplnilo předčasným optimismem. Nalezly jsme sice žlutě značenou cestu, jenže po obci Zalíbená vedla do lesa. Měla být podle mapy sjízdná, ale nebyla ani průchodná jak byla zarostlá trním. Vrátily jsme se tedy na silnici a sjely na Otryby a od kepmu YMCy to koloběžky vedly na silnici u Vranic. Pak už jsme v pohodě sjely do Kácova.
Na Sázavě zřejmě nikdo nechodí po turistických cestách, asi tam jezdí jen vodáci. Takže tento výlet zakončil naši nešťasnou dovolenou a raději jsme se druhý den vrátily domů.


skála na Sázavou

před Šternberkem

věž Hladomorna

Český Šternberk

tudy měla vézt průjezdná cesta




středa 20. srpna 2014

Trapných 24 km po Šumavě

kolečko po Železné Rudě

17 km

Yedoo




Když jsme přijely do Železné Rudy, padaly z nebe proudy deště. Takže jsme zamítly spaní na kempu v autě a vzaly jsme si chatičku. Nejdřív se zdálo, že v ní bude větší zima než venku, ale nakonec jsme za ní byly vděčné.
Další den našeho pobytu se zdálo, že bude šeredně, tak jsme koloběžky nechaly v autě a na Černé a Čertovo jezero se vydaly po svých. Výlet to byl pěkný, ale když jsme u Čertova jezera viděly bandu Yedooček z půjčovny, přišlo nám to líto, že jsme své koloběžky nevytáhly. A také další dny jsme pochopily, že počasí jaké se jevilo tento den, znamená na Šumavě " být krásné počasí".
Takže další den jsme koloběžky vzaly na výlet a ujely jsme 17 km po stezkách 2120 a 33 zpět do Železné Rudy, kde jsme docela promokly. Ale chatka nás zachránila.
Také jsme na kempu potkaly jiné koloběžce, kteří sjížděli Šumavu celou. V tomto počasí mají můj obdiv.

odpočívadlo

Gerlova huť

Pancíř   


Na Prášilské jezero

7 km

Yedoo
Další den jsme se autem posunuly dál do nitra Šumavy, směr Kvilda, kde jsme si chtěly sehnat ubytování, nejlépe zase v chatce.
Cestou sme se stavily na Prášilském jezeře, na které to bylo z parkoviště 3,5 km. Původně jsme si tam chtěly uděla minimálně 15 kilometrové kolečko, ale děsný déšť nás od toho odradil. 
Ale prášilské jezero stálo za to, bylo ještě krásnější než Čertovo a Černé. Co nás překvapilo, že se v terénu koná dotazníkové šetření o navštěvovanosti regionu. U jezera pod turistickým přístřeškem stáli dva pracovníci CHKO s tablety a prováděli průzkum. Alespoň nám pohlídali koloběžky a těch cca 200 metrů k jezeru jsme se s němi nemusely tahat přes kameny.
Při zpáteční cestě jsme ale děsně zmokly a vzhledem tomu, že jsme byly na tuto noc bezdomovci, delší výlet jsme vzdaly. 
Ubytování jsme nenašly ani v okolí Modravy, takže jsme přespaly v autě na kempu Antýgl
Zde jsme se alespoň prošly u řeky Vydry a vzpomínaly na film Kolja, kdy pan Svěrák s filmovým Koljou leží na kamenech v řece a říkají: "Vydry tóže kaput".



mírný kopec na jezero

při první přepršce nás zachránil přístřešek

bažina jak za krále Šumavy

jezero   
A naše ležení na Antýglu:
Po této studené noci jsme ještě myslely že dáme Šumavě šanci, a chtěly jsme se ubytovat někde v chatce. Jediný vhodný kemp jsme našly v Horní Vltavici, jenže na recepci nikdo nebyl a vystavený telefon byl vypnutý, čekaly jsme asi hodinu, sháněly majitelku, ale zřejmě neměla zájem o další kšefty. Takže jsme daly Šumavě vale a přesunuly se do teplejšího podnebí - na Sázavu.

úterý 19. srpna 2014

Na osadu Kocába

parkoviště u Slapů - údolí Kocáby a zpět

10 km

Yedoo


Začátek naší ne zrovna povedené dovolené se odehrál na Slapech. Měly jsme namířeno na Šumavu a protože dlouhá cesta z Pardubic autem nás a hlavně naši fenku unavovala, udělaly jsme si mezipřistání na půli cesty - na Slapech. Po přespání v kempu jsme se vydaly na malou projížďku, hlavně abysme Sáru trošku utahaly.
Auto jsme nechaly na parkovišti u silnice na Slapy a jely se projet do údolí Kocáby před Štěchovicemi. Vychutnaly jsme si krásný 7 kilometrový sjezd. Pakjsme koloběžky vytlačily po zelené turistické  na kopec nad údolím. Pak už se dalo jet po asfaltové cestě zpět k autu.
Škoda , že jsme neměly víc času, na Štěchovice by byl krásný výlet.





pondělí 11. srpna 2014

Kolektivní cesta po Pardubicku

Pardubice - Choteč - Chvojenec - Býšť - Koliba - Borek - Dříteč - Pardubice

56 km

Kostka

V sobotu jsem se zúčastnila 2. sjezdu koloběžek. Společně s ostatními jsme si dali projížďku po vesničkách, což bylo asi 42 km. Mě to i s příjezdem na místo akce hodilo 56 km.
Bohužel nedělního výjezdu jsem se z rodinných důvodů nemohla zúčastnit, ale i tak to byla super akce.



čtvrtek 7. srpna 2014

!!!!!!!! VÝZVA !!!!!!!

Protože přibývá útoků psů na koloběžce, vymyslely jsme s cvičitelkou psů socializaci štěňátek v psí školce. Proto hledám pár odvážných nejlépe z Pardubic a okolí, kteří by si přišli zadupat 14.9. v 17 hodin na výcvikovou lekci http://www.skolkairvin.estranky.cz/clanky/aktuality/

Pokud byste rádi pomohli hlaste se na mail nadiamanjula@gmail.com

sobota 2. srpna 2014

Ze Dvora Králové do Pardubic

Dvůr Králové - Kuks - Jaroměř - Hradec Králové - Pardubice

73 km

Kostka


Na výlet po labské trase č. 2 jsme si druhou Kostku půjčily z půjčovny a protože jsme již jednou část této stezky jely, vydaly jsme se ve všední den, neboť o víkendu tam býva narváno. Počasí bylo ideální, zataženo, bez deště a žádné vysoké teploty.
Vlakem jsme se nechaly z Rosic nad Labem přepravit do Dvora Králové. V Rosicích nás už průvodčí nechtěl pustit do vlaku, že prý je plno. Přes jeho protesty jsme se ale vecpaly, cyklisté co měli kola ve stojanech našteští vystupovali v Hradci. Ve vagonu byly jen dva stojany. V Hradci nastoupili též navzdory průvodčímu další, s němi jsme svorně zanadávaly jak české dráhy propagují cyklistiku a mají ve vagónu jen dva stojany a pak jsme si všimli, že tam jsou další 4, stačilo jen sklopit sedadla a samotný průvodčí o nich nevěděl.
Ze Dvora Králové jsme vyjely po 4133 do Kuksu, a projely Braunův Betlém. Tady kousek pod viaduktem jsme měla na tachometru najetých prvních 1000 km na své Kostce. K té příležitosti tedy dostala jméno Ričmond (  postava z Ajťáků). Někdo pojmenovává stroje ihned po zakoupení,  moje koloběžka ho dostala až v dospělosti ( jako indiáni) .
Dále jsme projely Kuksem, hospitál je zavřený, a dojely do Jaroměřě. Trasu Jaroměř Hradec Králové jsme si vyloženě užily. Je to krásná rovinka podél Labe.
V Hradci se občestvily v hospodě, koupily vodu na cestu a po dohodě, že to do Pardubic dáme, pokračovaly po č.2. Přes Vysokou se nám ale nechtělo jet, protože tam jezdí dost aut, namířily jsme to na Roudničku a hradecké lesy. Tam jsme původně chtěly sjet na trasu 4120, ale před rozhlednou Milíř jsme nějak zakufrovaly a ocitly se u rybníka Cikán. Takže jsme raději pokračovaly lesem po žluté až na rozcestí Borkovník, kde jsme sjely do Borku. Zbytečných 5 kilometrů navíc. Už šetříme na navigaci.
Z Borku už pak do Pardubic po silnici přes Újezd a Sezemice. Tato cesta byla cca 73 km. Plus ještě další popojíždění po městě, vracení koloběžky mi za den hodilo 85 km.

nádraží Rosice

Betlém

první tisícovka ( po 3 měsících od zakoupení)

uzavřený Kuks

cyklotrasa č. 2

před Lohenicemi

Hučák v Hradci Králové

už jsme "skoro" doma