Štítky

sobota 24. června 2017

Do a z údolí Krounky a Novohradky

1. Chotěboř - Trhová Kamenice - Vrbatův Kostele - Skuteč - Šilinkův důl

50 km

Kostka





Opět jsem letos jela na firemní akci do Šilinkova dolu u Skutče a tak jsem si vymyslela jinou trasu než loni.
Vlakem jsem se přepravila do Chotěboře a tady si chtěla vyfotit další židovský hřbitov do sbírky. Měla jsem sice nastavenou navigaci, ale protože  u nádraží se kopalo, musela jsem to vzít jinudy. Hřbitov jsem našla a měla dvojité štěstí, jednak že byl otevřený - a to čirou náhodou. Zrovna tam technické služby měly sekání zeleně, takže jsem si tam vlezla a fotila. A druhou, že mě tam nezamkli, neb jsem nevěděla že je otevřený právě jen kvůli tomu sekání. 
Z Chotěboře jsem pak sjížděla na Dolní Sokolovec a Libice. Před Trhovou Kamenicí jsem se zastavila u rozhledny na Zuberském vrchu, byla ale ještě zavřená. Cestu jsem si ale moc neužila, celou dobu to bylo proti větru a zase se mi ozvala moje bolest chodidla, takže jsem kopce spíše tlačila. 
Před Skutčí jsem opět jako loni chtěla vidět lomy na které jsme dřív jezdili na čundry, ale když jsem je našla, nakonec jsem usoudila, že to je ten samý co jsem už viděla a ještě tam šíleně koušou komáři, takže mě vlastně ani nezajímají. Je zde i naučná stezka, tu si třeba někdy projdu pěšky se psem. 
Pak už jsem dorazila přes Skuteč na Šilinkův důl, kde se v krásném údolí Krounky a Novohradky konal večírek. 

židovský hřbitov Chotěboř

plastika čerta


rozhledna na Zuberském vrchu


lom u Skutče


2. Šilinkův Důl - Hroubovice - Chrast - Chrudim - Pardubice

45 km



Druhý den jsem vyrazila z údolí směr Hroubovice, kde byl další židovský hřbitov. Tentokrát byl uzavřený, sice přes zeď by se tam vlézt dalo , ale nechtělo se mi brodit se kopřivami.
Pak jsem to vzala na Chrast a Chrudim, kde jsem zastavila u dalšího hřbitovu, ale také zavřeného. Tentokrát se mi už jelo lépe, bylo to také více z kopce  a tak jsem si cestu docela užila.




židovský hřbitov Hroubovice

hřbitov Chrudim

pátek 16. června 2017

Dva výlety v Podkrkonoší

1. Dolce - Vlčice - Volanov - Dolce

22,5 km

Kickbike



Zase se mi v té naší rovině zastesklo po kopcích a tak jsem aspoň na jednu noc vyrazila se Sárou do Podkrkonoší. Ubytovala jsem se v kempu Dolce u Trutnova.
A hned po příjezdu jsem se vydala na výlet na přírodní park Hrádeček. Tato místa asi moc turisty navštěvovaná nejsou, je tu však krásná krajina a výhledy na Krkonoše. Projela jsem okolo rybníků a po trase 4299 na Vlčice. Zde je zajímavý kostelík se hřbitovem. Pak jsem to vzala na hrad Břecštejn a po modré se vracela lesem zpět.
Někde v lese před strmým kopcem jsem našla na zemi zraněné mládě kulíška nejmenšího.
Bylo mi ho strašně líto, ale nevěděla jsem co s ním. Neměla jsem ho kam dát. Koloběžku jsem vytlačila do šíleného krpálu s vodou vymletou úžlabinou a napadlo mě, že mám látkovou psí misku. Tak jsem se pro to nebožátko vrátila a volala domů, ať mi zatím na netu najdou nějakou záchranou stanici, že tam až přijedu na kemp nebo do nějakého schůdnějšího místa, tak tam zavolám.  Kulíšek s jedním očičkem se pokorně schoulil do misky a já se snažila pokračovat v cestě, ale jednou rukou jsem nemohla brzdit a do batohu jsem si netroufala ho dát. Pak jsem ale v lese potkala pána, lesního dělníka, a tak jsem mu ukazovala co jsem našla, a ten se nabídl, že se ho ujme. Ještě jsem mu popsala místo, kde jsem ho našla, říkal že se tam půjde podívat. Pán zřejmě měl s takovými případy zkušenosti a hlavně byl  v lese autem, což bylo pro převoz bezpečnější než cesta na koloběžce. A tak jsem byla ráda, že jsem ho předala do dobrých rukou a bylo o něj postaráno.

Teď už vím, že existuje pro takové případy dispečink na zavolání a pro chytré telefony je i aplikace.
Je to Zvíře v nouzi.
No a pak jsem přes Volanov a Oblanov sjela na kemp, kde jsem si pak ještě šla fotit západ slunce.


kostelík Vlčice

hrad Břecštejn

Břecštejn

nad Trutnovem


2. Dolce - Staré Buky - Starý Rokytník - Bojiště - Dolce

17 km



Druhý den jsem si dala kratší projížďku na Bojiště u Trutnova. Sára už ale evidentně měla běhání dost a já se potýkala s alergií, takže jsme šly - jely opravdu pohodovým tempem. Tentokrát byla panoramata ještě krásnější než den minulý. 
 Co mě pobavilo, byl spiderman na voru na jednom potůčku ve Starých Bukách. Měli zde i mlýnek který zvonil a to mě přimělo se na potůček podívat a vyfotiti si to.


Krkonoše

pohled do krajiny

cesta na Starý Rokytník
a ještě dvě fotky z večeního focení




sobota 10. června 2017

Z Hlinska do Pardubic

Hlinsko - Veselý Kopec - Slatiňany - Pardubice 

46,5 km

Kostka





V sobotu jsem se sama vydala na projížďku, tentokrát s Kostéčkou. Vlakem jsem jela do Hlinska, měla jsem štěstí, od Hlinska na Havl. Brod probíhala výluka. Na Nádraží v Hlinsku jsem ale chvíli stála než si našteluju navigaci a řidič autobusu se mě přišel ptát, jestli taky nejedu. Což mě docela udivilo, co vím, tak při výluce kola - koloběžky nechtějí brát. 
Opět jsem měla v plánu navštívit dva židovské hřbitovy. Ten první byl u hlavní silnice z Hlinska na Trhovou Kamenici a nebyl otevřený. To mě ale nemrzelo, udělala jsem pár fotek přes zeď, zas tak až zajímavý nebyl. 
Pak jsem pokračovala po silnici a ve Rváčově jsem se uhla na trasu 4183. Jednou jsem tudy už jela, ale Marcel ( navigace ) mě zase odvedl jinudy. Sice tam byl zajímavý křížek s historickou událostí, ale šotolina a bahno. Pak jsem se napojila na zelenou a zdarma projela skanzen Veselý Kopec. 
V Dřevíkově byl další židovský hřbitov a ten se mi moc líbil. Volně přístupný, v polích a docela rozlehlý. Nové i starší náhrobky a krásný klid v lese.
Pak jsem projela Svobodné Hamry až do Trhové Kamenice a pak dál na Vranov  lesem. Tady jsem Marcelovi taky nadávala kudy mě to vede, z počátku lesní cesta nebyla vůbec vhodná pro koloběžku, Kamení, kořeny a bahno.
Za Ctětínem byly ale krásné výhledy do kraje a dlouhý sjezd až do Slatiňan. 
Projela jsem Chrudimí a pak klasicky přes Medlešice se vrátila do Pardubic. 

hřbitov Hlinsko

hřbitov Hlinsko

křížek v poli jako poděkování za narození syna

skanzen

hřbitov Dřevíkov

Dřevíkov

pole nad Trhovou Kamneicí

vyhlídka u Ctětína

stezka do Medlešic


pondělí 5. června 2017

4 výlety na Šumavě

1. na vrch Pancíř

11 km

Kickbike



Při našem týdenním pobytu v Železmé Rudě jsem si taky našla čas na pár kratších výletů.
Jeden večer jsem vzala Bobáška na vrch Pancíř, fotit si západy slunce. Koloběžku jsem tam většinou tlačila, zpět jsem si to zase krásně sjela. Nahoře pod Pancířem byla krásná panoramata, šumavské lesy krásně nasvícené zapadajícím sluncem, říkala jsem si, že jsem se ocitla pro fotografa v pravý čas na pravém méstě. Bohužel až doma jsem zjistila, že jsem celou dovolenou fotila na špatně nastavený formát, takže fotky nejdou použít třeba pro tisk nebo zvětšování.







2. na jezero Laka 

41 km



Na jezero Laka, které jsem doposud na Šumavě neviděla jsem si vyčlenila celý den. Původně jsem měla v plánu s ohledem na malou koloběžku ujet tak 35 km, ale čas byl, počasí také nádherné a tak jsem si ješttě cestru trošku protáhla. 
Z Belvederu jsem sjela do Rudy a pokračovala směr Debrník po trase 2113.Před odbočkou na Tetřeví naučnou stezku se po cestě procházel osamocen malý býček.
 
Přemýšlela jsem, jestli mě nechá projet, objet ho nebylo kudy a tak jsem se pomalu blížila k němu a ujišťovala ho, že hovězí nejím. Telátko zahrabalo přední nohou a uteklo naštěstí na druhou stranu.
Kopec Polom jsem většinou koloběžku tlačila a kochala se panoramaty. Nejvíce mě přitahoval vzdálený Velký Javor na Německé straně. 
Pak jsem sjela k turistické odbočce na jezero Laka a tady po červené, která byla v pohodě sjízdná si to zkrátila. Nikde ani živáčka, u jezera jsem poseděla a užívala si božský klid v přírodě. 
Pak jsem sjela na Hůrka, kde je i nouzové nocoviště a hrobka sklářského rodu Abelů. Také je zde zničená kaple. 
Pak jsem si cestu prodloužila po žluté až na Vysoké lávky a k Prášilskému potoku. U Skelné jsem se napojila na trasu 33 a dojela až na Gerlovu huť. Místy kde byla šotolina se ale moc jet nedalo, koloběžka skoro stála i z kopce. Od Gerlovy huti jsem dojela po NS sklářské zpět na Belveder. 

Velký javor

pod Polomem

jezero Laka

u Hůrky

hrobka Abelů

vysoké lávky

bývalá Paseka

Gerlova Huť

3. dobytí Velkého Javoru

36 km



 Velký Javor - Grosser Arber na Německé straně mě neustále magicky přitahoval. Byl tak vysoký a vzdálený, a dvě kopulovité stavby protivzdušné obrany byly také zajímavé. Večer když jsem sedávala pod Belvederem u sjezdovku, neustále mě to tam táhlo. Pak jsem si dala do vyhledávače na mapy.cz, že je to jen 13 km, tak jsem si usmyslela, že ho jakkoli vlastními silami musím dobýt. A výška 1456 metrů nad mořem je zatím můj osobní rekord.
Tak jsem si raději na jeden den zaplatila pojištění do zahraníčí - člověk nikdy neví - vybavila se svačinou a pár eury a vyrazila. 
Z Železné Rudy jsem sjela na Alžbětín a pak na hraniční přechod do Německa. Na Mapách jsem si dala navigaci, která ale stejně v reálu byla k ničemu, protože když jsem naplánovala trasu pro kolo, stejně me to vedlo po turistických a pak v závěru cesty mi nešla zvětšit na podrobnější. 
Takže jsem do sedla pod sjezdovky raději dojela - dotlačila lesem po značené cyklistické trase. Cestou jsem nepotkala ani nohu, všichni byli rozumější a jeli tam raději lanovkou. 
V Brennes jsem nad hotely zalezla do chládku a tajně, jako správný čecháček snědla namazaný chleba. Když jsem koloběžku vytlačila nahoru, myslela jsem, že mám nejhorší za sebou a těšila se na dlouhý sjezd. Němci co mě viděli tlačit koloběžku nahoru se trochu divili, něco se mě ptali, ale já si od školy, kde jsem se německy učila umím tak akorát pozdravit a objednat si v hospodě polívku. 
Na vrcholku jsem si tedy do hospody zašla a chtěla jsem tuto dovednost využít, ale byl tam český personál, takže to nakonec ani nebylo potřeba. Ještě jsem vylezla na vrcholek vyfotit si kapli a krajinu a pak už mířila dolů. Jedni čeští turisté, co jsem potkala , že jim němci říkali, že na jezero, ,které jsem chtěla navštívit je špatná cesta a tak to vzdávají a půjdou zpět raději cestou kterou jsem já tlačila. Číčník mi zase řekl, že je to v pohodě, že jen kousek vedou kameny. Tak jsem si řekla, že to dám a ouha, z kousku se vyklubalo 3,5 km nošení koloběžky po šutrech. Ku podivu jsem ho za to ani neproklínala, nikam jsem nespěchala a udiveným němcům co mě potkávali jsem říkala že je to mein Sport. Jezero Grosser Arbersee mě nakonec zklamalo, bylo tam velké parkoviště, hospoda a ještě se tam stavěl hotel. Taky tam půjčovali šlapadla. 
Od jezera jsem se rozhodla, že už žádnou turistickou nechci a zvolila raději sjezd po silnici do Regenhütte. Sjezd to byl parádní, krásný asfalt, téměř žádná auta a tak jsem i udělala na malé koloběžce rekord v rychlosti 61 km/h. Pak jsem nemohla najít cyklostezku, protože mapa nešla zvětšit a tak jsem kousek jela po hlavní silnici. To bylo ale velmi nebezpečné, auta - hlavně česká mě předjížděla natěsno a tak jsem naštěstí v Seebachschleife našla cyklostezku sesem a v pohodě se doplácala na hranice a na Belveder. No tenhle výlet mě utahal víc než 100 kiláků na rovinách. Ale kopec jsem vlastními silami zdolala. 

vystavená umrlčí prkna

panoramata

hospoda Grosser Arber

vrcholek

kaple

poslední sníh

paraviatika

jezero Grosser Arbersee



4. na Čertovo jezero

13,5 km

 
 A poslední den našeho pobytu jsem si dala opravdu jen malý výlet na Čertovo jezero a už se těšila zpátky na naši rovinku.

čertovo jezero

zpustlá kaple

pohřebiště Barabů

kaple Barabů ( dělníků z dob budování tunelů)