Štítky

pátek 29. června 2018

Korsika bez koloběžky

Koloběžku poslední dobou trochu zanedbávám a pohybuji se v horách.
V druhé polovině června jsem byla s cestovkou Alpina na zájezdu na Korsice. Spalo se ve stanech v horských nebo přímořských kempech a zájezd měl výhodu, že túry byly dva stupně obtížnosti. Pohodová turistika a horská turistika a klient si mohl vybrat na daný den kterou trasu půjde. Já se sice zapsala do pohodové turistiky, ale měla jsem to tak na půl a dávala si i vyšší level. Ale i pohodová turistika vyžadovala fyzičku a rozhodně to nebylo snadné chození na výlety.

Navšívili jsme okolí Tattone, hřeben Punta del Oriente ( 2112 m.n.m.) a kaskády Manganello.







Soutěska Spelunca, kterou zájemci mohli projít vodou.





Oblast Calanches s červenými skálami zapsanými v Unesco. Výstup na Capu D'Ortu a lezení po skalách.




Na Janovskou věž Capo Rosso, na kterou jse já vlivem vedra a únavy nevylezla a čekala na kolegy pod ní.



Cesta na jezero Lac de Nino a slézání kamenných ploten kde nás zastihla bouřka.




Divokým kaňonem Scala di Santa Regina u městečla Lozii po oslí stezce


A také koupání v moři při západu a východu slunce v Porto a Bastii. Večírky na pláži i návštěvu starobylé části měst Corto a Bastie.





sobota 9. června 2018

V Krkonoších s koloběžkou i bez


Měsíc červen je pro mě ve znamení cestování a dovolené. A počáteční týden jsem trávila v Krkonoších.
Byl to opět rekondiční pobyt neurologických pacientů, kde figuruji jako doprovod a také spolupořadatel.
Byli jsme ubytování v penzionu Sola Fide a ten mohu jen doporučit. Skvělý personál, příznivé ceny a výborná kuchyně. Penzion je  bezbariérový a  v klidné části Janských Lázní, jen kousek na kolonádu i lanovku.

1.Janské Lázně - Vlčice - Staré Buky a zpět

cca 35 km 

Kickbike


Na tento pobys jsem si sebou vzala Kickbike, jednak proto, že velká koloběžka by se mi už asi do přeplněného auta nevešla a hlavně kvůli obutí. Chtěla jsem se spíše věnovat terénu, takže Bobášek byl lepší volba než Kostka obutá do Kojaků.
První výlet jsme si udělali s kamarádem Pepou, který má elektrokolo ( kamarád je v seniorském věku ) a jeli naproti Daně, která se chtěla na pobyt přiblížit alespoň částečně také kolmo. 


Nejdřív nás zastihla první bouřka ve Vlčici a tak jsme ji přečkali v autobusové zastávce.
S Danou jsme se sešli v Prostředních Starých Bucích a stejnou cestou se vydali zpět. Držela jsem s jejich elektrokoly tempo a ve Vlčici jsme se občerstvili v hospůdce.
Druhá bouřka nás zastihla v přírodním parku Hrádeček a tu jsme přečkali v turistickém přístřešku kousek nad Havlovou chalupou. 


Najeli jsme cca 35 km, na stopaři mám méně, došla mi baterka. 

2. Sjezdy Černé Hory

7 - 13 km

Další den jsem si koupila čtyřdenní pernamentku na lanovku a bavila se sjezdy z Černé Hory.
Raději jsem si nechala dát stupátko na vyšší polohu, abych neškrtala o kanálky na odvod vody nebo v terénu. V při normální jízdě to ale bylo opravdu znát, nadřela jsem se jako na starém Yedoočku.

S přáteli na elekrokolech a dalšími, kteří si vypůjčili koloběžky v půjčovně jsme nejdříve jeli trasu přes Pardubické boudy. 

zdroj mapy.cz




Ta ale zpočátku byla docela náročná a po šotolině. Cestou jsem ještě zastavili na Modrých kamenech.





Další 3 sjezdy jsme si daly s Danou po trase pod lanovkou.

zdroj mapy.cz

Ta se nám zdála snažší. Jen u každé jízdy jsme závěr udělaly jinak. Jednou na stezku v oblacích, jednou po silnici a jednou na modrokamennou ulici.
Aplikace na mapách. cz ohledně nejvyšší dosažené rychlosti kecá, nejvyšší rychlost jsem mohla mít tak 45 km/h. Jezdila jsem opatrně a večer si nechala ještě od kamaráda seřídit brzdy.










Poslední sjezd jsem si další den udělala sama na Zrcadlovky. Zatímco zbytek party jel obvyklou trasu pod lanovkou. 

zdroj mapy.cz




Jejich výlet ale nedopadl moc dobře, jedna kamarádka sice už v malé rychlosti, ale přeci jenom, nezvládla kotoučové brzdy na vypůjčené koloběžce a odpoledne jeli do Trutnova na pohotovost, kde dostala sádru na ruku. 
Spousty lidí si myslí, že sjezd koloběžky je snadný, ale pro nezkušené lidi, je dost nebezpečný. 





3. pěšky na Sněžku

15 km




Ve středu, když už nebyly v předpovědi bouřky, jsem se sama vydala na pěší výlet na Sněžku.
Původní plán byl jít to z Pomezek a dojít až na Čenou Horu. Jenže autobus, který jezdí ze Svobody na Pomezky nečekal na ten, co jezdí z Jánských Lázní, takže jsem musela nejen já, ale i jiní lidé co jeli se mnou pozměnit plán cesty.
Počkala jsem tedy na autobus do Pece a odsud to šla nahoru přes Obří důl.







Cesta až ke Slezské boudě byla skvělá tím, že nebylo ještě takové vedro a také jsem ani nepotkávala moc lidí.
Když jsem pak ty davy nahoru jdoucí viděla, už se mi tam ani moc nechtělo. Ale zdárně jsem se tam dostala.


 V poštovně jsem se připojila na net a zjistila, že mi po 4 hodině jede bus z Pomezek.
Takže tu trasu, která mě zajímala nejvíce jsem si nakonec dala. A byla jsem moc ráda, zase jsem potkávala jen málo turistů.




A pak od autobusu ze Svobody jsem ještě 3,5 km došla do Jánek.


4. dva psí výlety

Na poslední dva dny za námi přijela dcera, která hlídala mojí Sáru a vzala ji sebou.
Takže jsme si udělaly dva výlety s ní.

zdroj mapy.cz


První byl s využitím lanovky na černohorské rašeliniště a Modré Kameny.




A druhý na vodopády.




a také jsem při svých toulkách fotila ptactvo
křivka a čížci

kos horský

pěnkava

střízlík

mladý ořešník kropenatý