Štítky

neděle 30. dubna 2017

Z Jaroměře na Chvalkovice a domů

Jaroměř - Chvalkovice - Třebechovice p.Orebem - Pardubice

83 km

Kostka



Na čarodějnice má moje Kostéčka narozeniny - už třetí rok bydlí u mě, a tak jsem jí na oslavu vzala na výlet.
Vlakem jsem se dopravila do Jaroměře a cílem bylo objet několik židovských hřbitovů v okolí. První byl na místním křesťanském hřbitově, v zadu jen pár židovských náhrobků. A tak jsem hned pokračovala po stezce č.2.
V Heřmanicích jsem se napojila na č. 4117 a dojela do Velké Bukoviny, kde byl další. O tomto bylo na mapách.cz napsáno, že je to jeden z nejzajímavějších u nás a byla to pravda. Na kopečku v polích, za zdí a přesto přístupný. Byla tam krásná klidná atmosféra, výhledy do kraje a pod hřbitovem se pásly srnky.
Pak jsem pokračovala na Chvalkovice, kde pod zámkem jsem se posadila na svačinu.
Další židovský  hřbitov měl být u Českého Meziříčí. Tady se spravovala silnice a byl tam zákaz, toho jsem ale nedbala a vjela tam, jen před bagry jsem se raději uhla na pole. Na místě jsem byla zklamaná, vypadal úplně obyčejně, náhrobky normální a řekla bych, že spíše bratrské, označené kalichem.
Tento týden ve výzvě bylo vyfotit májku a protože vím, že v našem kraji se stavění májky moc nedrží, vzala jsem na cestu Májku - paštiku, která posloužila jako svačina.
Tu jsem si snědla někde nad Tošovem na kopci. Měla jsem ke svačině krásný výhled na zasněžené Krkonoše a Orlické hory. Tam místy byl sníh na hřebenech také. Skřivan mi k tomu zpíval, a zrovna když jsem si pomyslela, jak se dobře jí, když neotravuje ( můj ) pes, objevil se nějaký místní tuláček a chtěl moji Májku ochutnat.
Pak jsem sjela na Třebechovice p. Orebem a přes Krňovice do hradeckých lesů. Zde probíhal závod kol, i jednu koloběžku jsem zahlédla, jen jsem prostě jela proti směru.
No a pak už jsem se klasicky přes Býšť a Kunětickou horu dostala domů.

A večer, když byla ta magická noc jsem se ještě jela projet, takže mi to dalo za dnešek 100,5 km .



hřbitov Velká Bukovina

Velká Bukovina

Chvalkovice

hřbitov České Meziříčí


pondělí 17. dubna 2017

Na skok na Rychnovsku

Malá Čermná - Kostelec n. Orlicí - Potštejn - Vamverk - Rychnov nad Kněžnou
 - Malá Čermná

53 km

Kostka




Na velikonoční neděli sice nebylo ideélní počasí na výlet, ale už jsem měla absťák a musela jsem vyjet. Tak jsem koloběžko výlet spojila se svátečními návštevami rodiny. Autem jsem se přepravila do Malé Čermné a odsud už na koloběžce směr Potštejn. Foukal silný vítr, ale měla jsem ho v zádech, takže to šlo. Do Kostelce vedla nejkratší cesta silnicí - tankodromem, jak byla děravá a záplatovaná. Z Kostelce je pak na Potštejn pěkná cyklostezka podél trati a pak Divoké Orlice. V Potštejně jsem též vykonala návštěvu a pak , teď už proti větru pokračovala na Vamberk. Tady jsem navštívila židovský hřbitov. Navigace mě k němu zavedla spletitými uličkami, jednu chvíli jsem myslela , že jedu někomu na dvorek. Ale stál za to, byl přístupný a zachovalý. Malebnost fotek kazila jen hnusná tovární hala v pozadí.
Pak jsem pokračovala přes Peklo na Rychnov nad Kněžnou. Cestou jsem splnila výzvu - vyfotit velikonočního beránka.
Tady jsem se podívala na náměstí a na synagogu a pak i na hřbitov. Ten Rychnovský je zamčený, ale přes zeď se něco vyfotit dalo.
Pak jsem si cestu zpět do Kostelce krátila kolem jabloňových sadů na stezku 4311. Nahoře byla krásná panoramata a výhled na Orlické hory, akorát se blížil nějaký šílený mrak s deštěm. Ten mě dohnal při sjezdu na Kostelec, a byly to kroupy. Bičovaly mě do obličeje, ani koukat se nedalo a nebylo se kde skrýt. V Kostelci už to byl jen menší deštík a i ten ustal a já se tankodromem už za sluníčka vrátila na základnu.

cyklostezka na Potštejn

hrad Potštejn

hřbitov Vamberk


synagoga Rychnov nad Kněžnou

Rychnovský hřbitov

zámek

panoramata 

neděle 9. dubna 2017

Tour po židovských hřbitovech

Polička - Budislav - Luže - Přestavlky - Hrochův Týnec - Pardubice 

73 km 

Kostka






Na neděli jsem si vymyslela tématický poznávací zájezd po židovských hřbitovech. Celkem jsem viděla 4 a kousek. Jinak toho na tomto výletu bylo dost k vidění, přírodních i architektonických zajímavostí.
Vlakem jsem se přepravila do Poličky, a tady navštívila první hřbitov. Tento se nachází u křesťanského a tak zajímavý moc nebyl. Tak jsem pokračovala směr Sebranice, kde pod kopcem byl památník stavění železnice v tomto kraji. Trošku to zavánělo cimrmanovinou, byl to kus koleje a na ní osa z vlaku. V Budislavi jsem si dala svačinku s výhledem na velké hradisko a pak projela okolo Toulovcovy rozhledny. V Jarošově mě Leoš ( moje navigace ) nasměroval do Toulovek, zřejmě abych taky viděla něco z přírodních krás. Za šotolinovou a pak kamenitou cestu dostal vynadáno, pak jsem se chvíli kochala potůčkem, stezkou sv. Augustýna a nakonec dostal spršku sprostých nadávek za kopec na Nové Hrady. Mohlo mě to napadnout, že mě vede tudy, již jsme tu jednou byli s Yedůčky a tento kopec jsme sjížděli dolů. Vytlačila jsem kostku do krpálu a brodila se bahnem, nahoře ale byla krásná panoramata. Projela jsem kolem zámku Nové Hrady a pak už se jelo hezky, většinou z kopce. V Luži jsem našla druhý hřbitov, mimo městěčko. Byl v lese a přesně tak jsem si ho představovala. Byl sice zavřený, ale měl nízkou zídku na kterou se dalo vylézt a mohla jsem si fotit. 
Za Luží je ještě rozhledna Jahůdka, ale ta ve mě moc důvěry ohledně bytelnosti nevzbudila. Za Dobrkovem je krásný dlouhý sjezd na Rosice a Zájezdec. Tady měl být třetí hřbitov. Nějak špatně jsem poslouchala navigaci a nejprve zahnula na opačnou stranu, ale pak sem se vrátila a místo našla. Tento byl pobouraný a zdevastovaný. A čtvrtý hřbitov byl asi kilometr od tohoto směr Hrochův Týnec. Na ten se také dalo jít, byl za pobořenou zdí, s také zbouranými náhrobky, ale blízko třešňového sadu, uplně mimo civilizaci. Byla tam krásná atmosféra vybízející k posezení a meditaci. 
Pak už jsem jela přes Hrochův Týnec na Tuněchody zpět do Pardubic. Tady jsem koloběžku vyfotila u pardubického hřbitova, ten je ale uzavřený, tak proto jsem viděla jen kousek. Navštívila jsem ho asi před dvěmi lety, kdy byl pro veřejnost otevřený v rámci nějakých městských slavností.  
Více fotek z navštívených židovských hřbitovů budu postupně přidávat sem .

hřbitov Polička

pomník stavby železnice

Budislav

Toulovcova rozhledna

potůček v Toulovcových maštalích

stezka královen

Nové hrady

hřbitov Luže

Luže

rozhledna Jahůdka

hřbitov Zájezdec

hřbitov Přestavlky

Pardubice - zavřený

čtvrtek 6. dubna 2017

První letošní kilo

Stará Paka - Jičín - Nechanice - Pardubice
91 km
(100 km )
Kostka




Měla jsem na středu naplánované volno na výlet s kamarádkou, ale ta změnila plány a tak jsem se vydala alespoň sama. Ne letošek jsem si stanovila podívat se na několik židovských hřbitovů a tak jsem uskutečnila na ten zatím nejvzdálenější - u Jičína.
Vlakem jsem se s kolobežkou dostala do Staré Paky. V Rosicích nad Labem, kde jsem nastupovala mi pán v pokladně poradil, že si mám koupit jízdenku Iredo, ušetřilo mi to asi 50 Kč na jízdném. Platí po Královéhradeckém a Pardubickém kraji. Poradil mi, že si o ni musím na pokladnách vyloženě říct. Je fakt, že v Rosicích jsou na nádraží ochotní, jinde slevy dávají jako by to brali ze svého.
Počasí sice na první pohled nebylo ideální, v noci dost pršelo, ale v danou dobu výletu nefoukalo ani nepršelo, takže super.
Jela jsem podle navigace z mapy.cz, mluvil na mě ten pán co je zavřený v tabletu ( soukromě jsem si ho pojmenovala Leoš) a občas jsem se s ním i hádala.
Nejdříve mě zavedl na jakousi zkratku plnou červeného bahna, pak lesem, ale to pod hradem Kumburk mě vynahradily aspoň krásné výhledy.
U Jičína jsem se zastavila na Valdštejnské lodžii, a tady mi průvodkyni dělala místní číča. Zajela jsem si i na ten židovský hřbitov, ale byl uzamčený za vysokou zdí, přístupný jen na předchozí dohodě s průvodcem. Tak jsem ho obcházela, jestli se tam alespoň nedá někudy nakouknout, našla jsem tam kládu a po té se dalo vylézt a přes zeď nataženou rukou udělat pár fotek. Z těch hřbitovů, které jsem už navštívila byl tenhle asi nejzajímavější, s náhrobky porostlými břečťanem, určitě by se vyplatilo si toho průvodce sehnat.
Pak jsem se stavila v Jičíně na oběd a díky leošovi dobře našla výjezd na Popovice a Butoves.
Libovala jsem si jak dobře navádí, ale v Nechanicích mu asi hráblo a posílal mě nějak kam se odbočit nedalo, pak zas na jinout stranu a tak jsem pokračovala po svém, protože to tam trochu znám. Po červené turistické a ta mě zavedla na vyhlídku a potom k tajemnému hrobu v lese. Vyjela jsem u zámku Hrádek u Nechanic. Pak už bych domů trefila i bez navigace, ale když už jsem se rozhodla podle ní jet, pokračovala jsem. V nějakém lese nad Rohoznicí mu začly docházet baterky, takže pro příště se budu raději jistit buď powerbankou nebo papírovou mapou. V Rosicích mi leoš na 91 kilometru zemřel úplně, ale to už mi bylo jedno a jezdila jsem si po okolí, dokud jsem tu stovku neměla na tachometru. Čistého času dle tachometru jsem těch 100 kilometrů jela 7,5 hodiny.

nad Starou Pakou

v pozadí vrch Zebín

průvodkyně

valdštejnská lodžie

židovský hřbitov Jičín

odpočinek v Myštěvsi

lesní hrob Hrádek u nechanic

zámek Hrádek u Nechanic


neděle 2. dubna 2017

Ze Seče na Vápenný Podol

Seč - Počátky - Kraskov - Vápenný Podol - Seč

21,5 km

Kickbike



Máme skoro letní počasí a tak jsem opět vyjela se psem na výlet. Tentokrát s ohledem na věk mé fenky jsem raději zvolila kratší trasu než posledně.
Auto jsem zaparkovala u sečské přehrady na parkovišti a po žluté turistické jela podél přehrady, a pak lesem k Počátkům a do Kraskova. U rybníka jsem Sáru nechala odpočinout a vykoupat se a dál jsme pokračovaly po zelené na Vápenný Podol. Vystoupala jsem na vrch Bučina a zde se podepsala do cancáku. Při pohedu na mapku to vypadá, že jsem bloudila, ale jela jsem po skutečné zelené, v mapce je chybně zakreslena. Ještě jsem se jela podívat k lomu a zvědavě vlezla i dírou v plotě do vnitř. Ale nic zvláštního k vidění tam nebylo.A splnila jsem výzvu na tento týden - vyfotit černou skládku.
 U kostela je venkovní expozice vzorků kamene který se tu těží, je tu informační tabule a přístřešek. Ten ale nemá sedátka, tak jsem k odpočinku využila jeden z exponátů.
Pak jsem se vrátila na Seč k autu po modré. Všechny cesty byly dobře sjízdné  a také jsem po celou cestu téměř nikoho nepotkala. Na to, že byla krásná neděle trochu divné, ale buď lidé podlehli předpovědi počasí, že mají přijít bouřky, nebo spíše vyrážejí za nějakými atrakcemi než jen tak do přírody. To mi ale vyhovuje, já se nejlépe cítím v klidném lese nebo na lukách bez davů lidí.