Štítky

neděle 21. května 2017

Kolochůze v Kaňkových korách

Třemošnice - Běstvina - "Pařížov - Třemošnice

14 km

Kickbike





Moje patálie s bolestí paty nadále přetrvávají. Vyzkoušela jsem tejpování i babské rady ve smyslu vycpávat si ponožky březovým listím. To trošku také zabralo, nejspíš tím, že listí podepře padající klenbu, ale zatím nejvíc pomáhá intenzivní terapie pomocí  mastí a zábalů z té rostlinky, kterou někteří lidé hulí. 
Takže, když se mi opět ulevilo tak, že jsem ráno nekulhala, musela jsem vyzkoušet i krátkou projížďku po lese. 
Vzala jsem Sáru a kickbike do Třemošnice autem, a tady jsme vyjely na Kaňkovy hory po trase 4232. 
Potěšila jsem se  panoramaty a i když koloběžka byla spíše kompenzační pomůcka než sportovní náčiní, byla jsem šťastná, že můžu být v přírodě. 
Času jsme měly dost a tak střídavě chůzí, popojížděním a vysedáváním na krásných mistech jsme trávily nedělní den. Podívala jsem se i k přehradě Pařížov a podél řeky Doubravy se vrátila zpět k autu. 

panoramata z Kaňkových hor

kravka s ofinou

Santiniho kaplička v  Běstvině

přehrada Pařížov

Kaňkovy hory v pořadí

řeka Doubrava



sobota 13. května 2017

Na Seči

Okolo sečské přehrady

24 km

Kickbike



V sobotu jsem vzala na menší výlet svoji Sáru. Protože meteorologové staršili bouřkami, vyrazily jsme už brzo ráno.
Auto jsem nechala na obvyklém parkovišti u přehradní hráze a plán byl projet trasu, kterou jsem jela v roce 2013 na Yedoo ale z opačné strany.
Protože na tento týden byla výzva vyfotit zříceninu hradu, navštívily jsme nejdřív hrad Oheb. Aby jsme nemusely do kopce po silnici, dala se koloběžka v pohodě vytlačit cca 300 m k zřícenině.
Dál jsem pak pokracovala na Ústupky a cyklotrasou 4115na Mladiny. Tady jsem podle původního plánu měla odbočit, ale přejela jsem odbočku a dorazila až do Dolního Bradla. Pak jsem jela po červené až na Klokočov. Většinou byla turistická trasa sjízdná, jelo se lesem, což bylo pro Sáru lepší než po silnici. Byl zde také rybníček, kde se mohla vykoupat.
Když jsem dojela zpět k přehradě, vypadalo to tu jako na Jadranu, zřejmě se tu konaly nějaké závody plachetnic. Navštívila jsem i židovský hřbitov do sbírky. Na tomto jsem byla už několikrát, je to pouze 7 náhrobních kamenů. Vím, že byla sobota a podle židovské tradice se nemá na hřbitovy chodit.
Od minulého cestování v Českém ráji mě bolí pata a chodidlo, v týdnu, kdy jsem si nechala nalepit tejp to již bylo lepší, ale dnešním výletem jsem to zase trochu přikrmila. Ale nejspíš to mám z jedněch nevhodných bot z Daichmanu. Budu muset trošku zainvestovat.

přehrada s ostrůvkem

Oheb

odbočka

jako na Jadranu

židovský hřbitov

středa 10. května 2017

Návrat z Českého ráje

Skokovy - Dětenice - Rožďalovice -Městec Králové - Přelouč - Pardubice

106 km

Kostka 



V pondělí na státní svátek jsme se s Danou vracely domů z víkendového pobytu na Skokovech. Věci nám vezli zpět přátelé autem, takže jsme mohly jet nalehko.
Vyrazily jsme ráno po snídani z penzionu Espero podle navigace mapy.cz s hlasem pana Marcela. Tentokrát jsme nebloudily i trasa byla dobře naplánovaná, takže Marcel byl chválen. Jen je to teď, po změně hlasu nějak málo slyšet.
První co nás na cestě zaujalo, byl zajímavý rybníček se dvěma umělými ostrůvky v obci Dolní Bousov. Samozřejmě jsme se musely u něj vyfotit.
Dál jsme si cestu naplánovaly přes obec Veselice, do brutálního kopce navštívit židovský hřbitov. Dokonce i ve Veselici na něj byly odbočky. Nejdřív jsme si myslely, že jedeme k někomu na dvorek. Stojí tam obytný dům, ale za ním je volně přístupný hřbitov. Také byl zajímavý, ale atmosfétu dům kazil. Našla jsem si, že to byl původně hrobnický dům který teď slouží jako chata.
Do kopce jsem musela koloběžku většinou tlačit a také se začínala ozývat bolest chodidla, která mě sužovala poslední dny. Výhledy do kraje na vrcholku ale tohle trápení napravily.
Sjely jsme do Dětenic a chtěly si dát alespoň pivo ve středověké krčmě. Neměli ale zprovozněnou zahrádku a my nechtěli koloběžku a elektrokolo nechávat samotné, tak jsme jely dál.
Občerstvení pouze v podobě piva a vlastní svačiny jsme nalezly až po 40. kilometru v Rožďalovicích.
Sluníčko příjemně hřálo, cesta byla stále mírně z kopce tak se nám krásně dojelo do Městce Králové, kde jsme s radostí uvítaly hospůdku Konírna a daly si jídlo. Trochu se ale ochladilo a zatáhlo a tak jsme oželely návštěvu místního židovského hřbitova. Sem si sjedu jindy.
V Žiželicích jsme trochu zmokly, vítr sice foukal do zad, ale bylo dost chladno. Na Přelouč jsme to vzaly kratší cestou přes Strašov. Před Břehy asi na 85 kilometru jsem měla trošku krizi, pata již docela dost bolela, ale s vidinou velké kávy jsem dojela k Daně domů. To jsme měly na tachometru 91 km. Tu začalo pršet a tak jsem se něco přes hodinu zdržela a to mi asi udělalo dobře. Když přestalo, vzala jsem to co nejkratší cestou na Pardubice přes Lohenice a Černou u Bohdanče.
Průměr jsme měly 15,6 km/h a čistá doba jízdy byla 7,02 hodin.

ostrůvek na rybníku v Dolním Bousově

hřbitov Veselice

dětský hrob

výhled z kopce od Veselice

krčma Dětenice

úterý 9. května 2017

Víkend v Českém ráji

1. Stará Paka - Lomnice nad Popelkou - Rovensko p. Troskami - Skokovy

39 km

Kostka 





Prodloužený víkend jsme se s partou rozhodli trávit v Českém ráji, v penzionu Espero ve Skokovech.
A protože většina našich kamarádů tam jelo autem, využila jsem toho, věci sebou si nechala vzít autem  a vymyslela jsem si dopravit se tam na koloběžce. Přidala se ke mě kamarádka Dana na elektrokole. Dana má zdravotní omezení a v tomto případě elektokolo plně chápu.
Protože počáteční trasa z Pardubic je celkem nuda a měly jsme v plánu ji jet na zpáteční cestě, dopravily jsme se vlakem do Staré Paky abysme viděly i něco z jiných krajů. 
Podle navigace  máme, že nám cesta trvala 6 hodin, ale čistého času jsme to jely 3 hodiny. Zbytek doby jsme trávily vysedáváním. Takže jsme jely na pohodu.
Jely jsme podle naplánované trasy od mapy.cz, ale nějak s námi Leoš, ten pán co tam mluví nekomunikoval.
V Lomnici nad Popelkou jsme si daly první občerstvení.  Před Rovenskem p. Troskami jsme se neprozřetelně odpojily od plánované trasy a chtěly si zkrátit cestu po modré turistické, ale tam nás přivítalo děsné bahno.
V Rovensku jsem si daly výborný oběd a pak pokračovaly přes Hrubou skálu. V kiosku u hradu jsme poseděly na kávě a přes Vyskeř dojely na místo určení, na Skokovy.
Ku podivu ostatních z party jsme vůbec nezmokly a já byla označena na špinavé koloběžce jako Přemysl Oráč.
naše stroje na pivu

turistická u Rovenska p. Troskami

Hrubá skála


2. Pivní výlet na Svijany

19 km




Druhý den mě bolelo chodidlo a pata, zřejmě zánět vazivové struktury. Nejvíce to vadilo při chůzi, koloběžet se celkem dalo.
A tak tento den byl spíše odpočinkový, vydala jsem se já a 7 cyklistů z naší party na výlet na Svijany. Poseděli jsme v hospůdce ( kde jsem potkala 3 koloběžce ), navštívili zámecký park. Pak jsme se na penzion vraceli kolem rybníků Žabakor a Oběšenec. Tady jsme si zajeli do lesa podívat se na vodní mlýnky na potůčku. Po roce tam opět nějaké přibyly a některé , již zanešené jsme jim opravili.

výhled ze zámecké zahrady

mlýnky na potůčku u rybníka Oběšenec




3. na židovský hřbitov v Turnově

21 km


V neděli dopoledne jsme se s Danou vydaly na výlet do Turnova. Cílem bylo navštívit další židovský hřbitov do sbírky. Nastavily jsme si navigaci - a co to - mapy.cz změnily hlas navigátora, mluví to jiný pán. Takže dostal jméno Marcel. Nejspíš jsem Leošovi moc nadávala, tak to vzdal a přidělili mi jiného :-) .
Turnovský hřbitov byl také zajímavý avšak v dost nedůstojném místě, pod nadjezdem na dálnici. Byl přístupný, branka byla odemčená, jinak je dle cedule otevřený na požádání v infocentru a mimo židovské svátky.

Turnov


výhled na Příhrazy

4. na hrad Zvířetice

48 km


A odpoledne jsem se vydala již sama navštívit romatickou zříceninu Zvířetice u Bakova nad Jizerou.
Projela jsem opět bahnem na trase 4009 směr Příhrazy a pak už po silnici. Minula jsem Drábské světničky, hrad Valečov a kus cesty co mi naplánoval Marcel po louce jsem nějak netrefila a do Dobré Vody se dostala po silnici. V Bakově n. Jizerou Marcel stejně jako Leoš zmatkoval a naváděl mě všelijak. Alespoň jsem zhlédla místní zajímavý kostelí a vymotala se pak správně na cestu.
Zřícenina Zvířetic je opravdu krásná, nedivím se , že se tu často odehrávají svatby. Je zde i hotel.
Pak jsem se vracela stejnou cestou a u Dobré Vody jsem se rozhodla, že pojedu popůvodně naplánované trase. Ta vedla nesmyslně po louce. Sice krásný výhled na Mladou Boleslav, Valečov a dál do kraje, ale zbytečná zajížďka a ještě k tomu v Zásadce bagrování.
Pak už jsem se přez Branžež vrátila na Skokovy. Pata mě dost silně bolela a tak jsme měla mírné obavy z trasy, která mě čekala další den - návrat na koloběžce do Pardubic.

Bakov n. Jizerou

Zvířetice



v pozadí Valečov

úterý 2. května 2017

Okolí Dobrušky

Dobruška - Chábory - Podbřezí - Domašín - Dobruška

24 km

Kickbike



 Na prvního máje, aby jim to nebylo líto, jsem vyvezla na výlet Bobáška ( kickbike ), Sáru ( fenku) a Petinu ( dcera ).
Autem jsme se dopravily do Dobrušky na námestí, vytáhly Kostku a Kickbike a po žluté jely směr Chábory. Již jsme v tomto kraji jednou byly na Yedoo, ale tentokrát byl cíl zase navštívit místní židovské hřbitovy. V Cháborech jsme trochu bloudily, úplně stejně jako před lety, kdy jsme se na poutní místo dostávaly nějakým zarostlým údolím. Ale teď jsme si omyl uvědomily a vrátily se zpět na cyklistickou trasu a dojaly tam po č. 4329. Tady jsme si u kostelíku daly svačinu a dál jely na Skalku, po místním cyklistickém značení. Pod skaleckým zámkem je červená turistická a ta nás zavedla na židovský hřbitov Podbřezí. Tento má také své kouzlo, je v lese a u splavu. Údajně bude asi nejstarší, který jsem zatím navštívila. Jeho počátky jsou z roku 1725. Hřbitov je obehnán zdí a za brankou, ale přístupný, s vyvinutím mírného úsilí šla branka otevřít.
Pak jsme ještě kousek pokračovaly po červené, dokud byla v pohodě sjízdná či průtlačná. Pak už se terén zhoršoval a nám se nechtělo koloběžky nosit, tak jsme se vrátily na silnici a přes osadu Netřeba se dostaly na modrou turistickou a vracely se na Dobrušku. Ze začátku byla cesta rozježděná lesní technikou, tak byla plná bahna, ale dále se již dalo jet. Před Dobruškou vede cesta krásným údolím, kde jsme musely i přebrodit potůček.
V Dobrušce jsme ještě chtěla vyfotit do sbírky místní židovský hřbitov, jenže jsem si do navigace neuložila jeho přesnou polohu. Tak jsem ho chvíli hledala, zda neleží u křesťanského, ale pak jsme našly místní značení odbočky na něj a zajely se tam podívat. Je přístupný jen se zapůjčeným klíčem z infocentra, takže jsem udělala jen pár fotek nataženou rukou přes zeď a pak už jsme se vracely na náměstí k autu.

nad Dobruškou s ladícím odpaďákem

poutní místo

zámek Skalka

po červené

hřbitov Podbřezí

u splavu

údolí

hřbitov Dobruška

Testovala jsem taštičku vlastní výroby na navigaci, jen musím dát pozor, abych nenechávala dlouho koloběžku stát na slunci, tablet se v ní přehřívá. Je vyrobena z kočárkoviny a přes fólii lze pohybovat dotykáčem. Do taštičky na zip se dá dát pár drobností a nebo powerbanka.