Moje koloběžka: 4 výlety na Šumavě

1. na vrch Pancíř

11 km

Kickbike

Při našem týdenním pobytu v Železmé Rudě jsem si taky našla čas na pár kratších výletů.
Jeden večer jsem vzala Bobáška na vrch Pancíř, fotit si západy slunce. Koloběžku jsem tam většinou tlačila, zpět jsem si to zase krásně sjela. Nahoře pod Pancířem byla krásná panoramata, šumavské lesy krásně nasvícené zapadajícím sluncem, říkala jsem si, že jsem se ocitla pro fotografa v pravý čas na pravém méstě. Bohužel až doma jsem zjistila, že jsem celou dovolenou fotila na špatně nastavený formát, takže fotky nejdou použít třeba pro tisk nebo zvětšování.

2. na jezero Laka

41 km

Na jezero Laka, které jsem doposud na Šumavě neviděla jsem si vyčlenila celý den. Původně jsem měla v plánu s ohledem na malou koloběžku ujet tak 35 km, ale čas byl, počasí také nádherné a tak jsem si ješttě cestru trošku protáhla.

Z Belvederu jsem sjela do Rudy a pokračovala směr Debrník po trase 2113.Před odbočkou na Tetřeví naučnou stezku se po cestě procházel osamocen malý býček.

Přemýšlela jsem, jestli mě nechá projet, objet ho nebylo kudy a tak jsem se pomalu blížila k němu a ujišťovala ho, že hovězí nejím. Telátko zahrabalo přední nohou a uteklo naštěstí na druhou stranu.

Kopec Polom jsem většinou koloběžku tlačila a kochala se panoramaty. Nejvíce mě přitahoval vzdálený Velký Javor na Německé straně.

Pak jsem sjela k turistické odbočce na jezero Laka a tady po červené, která byla v pohodě sjízdná si to zkrátila. Nikde ani živáčka, u jezera jsem poseděla a užívala si božský klid v přírodě.

Pak jsem sjela na Hůrka, kde je i nouzové nocoviště a hrobka sklářského rodu Abelů. Také je zde zničená kaple.

Pak jsem si cestu prodloužila po žluté až na Vysoké lávky a k Prášilskému potoku. U Skelné jsem se napojila na trasu 33 a dojela až na Gerlovu huť. Místy kde byla šotolina se ale moc jet nedalo, koloběžka skoro stála i z kopce. Od Gerlovy huti jsem dojela po NS sklářské zpět na Belveder.

Velký javor

pod Polomem

jezero Laka

u Hůrky

hrobka Abelů

vysoké lávky

bývalá Paseka

Gerlova Huť

3. dobytí Velkého Javoru

36 km

Velký Javor - Grosser Arber na Německé straně mě neustále magicky přitahoval. Byl tak vysoký a vzdálený, a dvě kopulovité stavby protivzdušné obrany byly také zajímavé. Večer když jsem sedávala pod Belvederem u sjezdovku, neustále mě to tam táhlo. Pak jsem si dala do vyhledávače na mapy.cz, že je to jen 13 km, tak jsem si usmyslela, že ho jakkoli vlastními silami musím dobýt. A výška 1456 metrů nad mořem je zatím můj osobní rekord.

Tak jsem si raději na jeden den zaplatila pojištění do zahraníčí - člověk nikdy neví - vybavila se svačinou a pár eury a vyrazila.

Z Železné Rudy jsem sjela na Alžbětín a pak na hraniční přechod do Německa. Na Mapách jsem si dala navigaci, která ale stejně v reálu byla k ničemu, protože když jsem naplánovala trasu pro kolo, stejně me to vedlo po turistických a pak v závěru cesty mi nešla zvětšit na podrobnější.

Takže jsem do sedla pod sjezdovky raději dojela - dotlačila lesem po značené cyklistické trase. Cestou jsem nepotkala ani nohu, všichni byli rozumější a jeli tam raději lanovkou.

V Brennes jsem nad hotely zalezla do chládku a tajně, jako správný čecháček snědla namazaný chleba. Když jsem koloběžku vytlačila nahoru, myslela jsem, že mám nejhorší za sebou a těšila se na dlouhý sjezd. Němci co mě viděli tlačit koloběžku nahoru se trochu divili, něco se mě ptali, ale já si od školy, kde jsem se německy učila umím tak akorát pozdravit a objednat si v hospodě polívku.

Na vrcholku jsem si tedy do hospody zašla a chtěla jsem tuto dovednost využít, ale byl tam český personál, takže to nakonec ani nebylo potřeba. Ještě jsem vylezla na vrcholek vyfotit si kapli a krajinu a pak už mířila dolů. Jedni čeští turisté, co jsem potkala , že jim němci říkali, že na jezero, ,které jsem chtěla navštívit je špatná cesta a tak to vzdávají a půjdou zpět raději cestou kterou jsem já tlačila. Číčník mi zase řekl, že je to v pohodě, že jen kousek vedou kameny. Tak jsem si řekla, že to dám a ouha, z kousku se vyklubalo 3,5 km nošení koloběžky po šutrech. Ku podivu jsem ho za to ani neproklínala, nikam jsem nespěchala a udiveným němcům co mě potkávali jsem říkala že je to mein Sport. Jezero Grosser Arbersee mě nakonec zklamalo, bylo tam velké parkoviště, hospoda a ještě se tam stavěl hotel. Taky tam půjčovali šlapadla.

Od jezera jsem se rozhodla, že už žádnou turistickou nechci a zvolila raději sjezd po silnici do Regenhütte. Sjezd to byl parádní, krásný asfalt, téměř žádná auta a tak jsem i udělala na malé koloběžce rekord v rychlosti 61 km/h. Pak jsem nemohla najít cyklostezku, protože mapa nešla zvětšit a tak jsem kousek jela po hlavní silnici. To bylo ale velmi nebezpečné, auta - hlavně česká mě předjížděla natěsno a tak jsem naštěstí v Seebachschleife našla cyklostezku sesem a v pohodě se doplácala na hranice a na Belveder. No tenhle výlet mě utahal víc než 100 kiláků na rovinách. Ale kopec jsem vlastními silami zdolala.