1. Pardubice - Čeperka - Hradec Králové - Vysoká n.L. - Pardubice
59 km
Kostka
Začnu koloběžkovou cestou do Hradce Králové. Potřebovala jsem si tam něco zařídit a tak jsem využila krásného pátečního dne a vydala se na cestu na koloběžce.
Z Pardubic jsem vyjela na Steré Hradiště a Stéblovou a tady jsem to chtěla vzít lesem po trase č. 4039 ale nějak jsem to netrefila, protože jsem si cestu chtěla zkrátit a tak jsem jela podél trati a pak lesem. Jenže tu byly popadané kmeny a na chvíli jsem i cestu ztratila, takže jsem tlačila koloběžku lesem. Někde jsem si přečetla moto: Kdo bloudí nachází nové cesty, což na mě pasuje a vůbec mi to nevadilo. Užívala jsem zpěvu ptáků a krásného jarního dne.
Stavila jsem se v Decathnonu koupit si nějaké sportovní oblečení. Většina žen dává peníze do kabelek a kosmetiky aby si udělaly radost, jí to spíš nosím do podobných obchodů. Kabelku mám jednu, zato mám asi 5 batohů, a to ještě ta moje kabelka je taková tři v jednom, ten městský batoh z ní udělat jde.
V Hradci jsem si zařídila co jsem měla a zpátky jsem to vzala po nové dvojce na Vysokou nad Labem. Abych jela jinudy než minule vytlačila jsem ještě koloběžku na rozhlednu Milíř.
Pak jsem to vzala lesem na Borek, Újezd, Dříteč a pod Kunětickou horou.
Poslední dobou mi synchronizovat trasu zachycenou stopařem v mobilu do počítače. Nevím kde je chyba, zda mapy.cz udělali nějakou změnu, nebo mám chybu někde já.
2. Pomezní Boudy - Sněžka - Luční bouda - Výrovka - Pec pod Sněžkou
20 km
sněžnice
A na počátku tohoto týdne jsem si udělala takové symbolické zakončení sněžnicové sezóny výstupem na Sněžku.
Předpověď počasí byla, že odpoledne se má projasnit a nemá moc foukat a já jindy neměla čas a tak jsem se vydala v pondělí.
Z autobusu jsem vystoupila v Malé Úpě a šla po červené. Před Jelenkou jsem nasadila sněžnice, původně jsem předpokládala, že je nebudu potřebovat a vystačím si s nesmeky, ale raději jsem je vzala a udělala jsem dobře.
V noci nachumelilo a tak na ledovém podkladě bylo pár centimetrů čerstvého sněhu.
Užívala jsem si výhledů i když nebylo jasno, sněžka byla bez mraků. Na Svorové hoře však už docela foukalo.
Než jsem se ale dohrabala nahoru, tak se zatáhlo a nebylo vidět skoro na krok. To jsem byla ráda, že jsem Sáru nechala doma.
Na Sněžce byli asi 3 lidi a jedni se vydali na sestup směr Slezský dům. Mě se nechtělo jít samotné, tak jsem se k nim přidala i když jsem původně chtěla jít na Růžohorky.
I se sněžnicemi se podél řetězů šlo dolu dobře. Pak jsemto vzala po polské straně na Luční boudu, a tady si v závětří chvíli odpočala a snědla svačinu.
Pak jsem šla podle tyčí na Výrovku, byla vidět každá čtvrtá tyč, takže to šlo.Tady už docela hustě chumelilo.
Nad Pecí se udělalo nakonec hezky, vylezlo sluníčko a tak jsem si ještě trasu prodloužila do Zeleného dolu.
Někdo by řekl, že počasí bylo poněkud nevlídné, ale i tak jsem si to užila a úžasně pročistila hlavu. V takových chvílích totiž člověk nemá čas se zaobírat blbostmi a myslí jen na to aby se v pohodě dostal do bezpečí.
Žádné komentáře:
Okomentovat