Můj první kolobkočundr

1. Pardubice - Kladruby n. Labem - Záboří n. Labem - Kuná Hora - Malešov

59 km

Kostka

zdroj cykloserver.cz

Konečně mám komplet vybavení na jízdu na těžko a tak jsem se vydala na dvoudenní testovací čundr.

Na Kostce na řidítkách mám nosič od Klickfixu, takovou tu hrazdičku. A na ní je navěšen malý stan, zelený rolovací pytel vlastní výroby obsahující samonafukovací karimatku a spacák a ještě je vystlaný pár hadříky. Nad tím je chladící brašnička z Lidlu. Ještě jedna kožená retro brašnička na nářadí ze starého kola, tam mám mobil. A také kovová láhev na vodu v pouzdru z Decathlonu. Ta jediná mi za jízdy neustále padala, budu muset vymslet nejaké jiné uchycení. Odhadem jsem na řidítkách měla cca 6 kilo. A ještě na zádech malý baťůžek - tam byla jen svačina. 

Vyrazila jsem v neděli ráno směr Kladruby n. Labem. Ku podivu ta nálož na řidítkách nebyla tak hrozná.
Zapnula jsem sice stopaře od Mapy.cz na tabletu, ale když jsem ho po nějaké době zkontrolovala nefugoval. Cestu až do Záboří n. Labem jsem znala. Tady jsem si zajela podívat se nakostelík se zajímavým portálem.

Pak jsem zapnula navigaci směr Kutná Hora, ale nějak taky nefungovala. Když jsem dojela do Nových Dvorů, kam jsem vůbec nechtěla, uvědomila jsem si, že jsem si na tablet vyrobila nové pouzdro z alumatky, aby se mi nepřehříval a v něm vlastně nechytá signál GPS.
Tak jsem to tedy vzala po červené turistické do Kutné Hory.
Tady jsem jen nakoukla ke Kostnici v Sedleci.

V Kutné Hoře jsem střed města vynechala, bylo už docela vedro a vzala to po červené městským lesem. Tady bylo příjemně a ještě krásné výhledy na historické centrum.

Dojela jsem Poličany a pak na kemp Malešov . Tady jsem si rozdělala stan na přespání. Obdivuji děvčata jako je Blandine, která jede sama kolem světa, nebo Martinu, která je momentálně na cestě do Santiaga de Compostela, obě spí v přírodě na divoko. Já ale takový dobrodruh nejsem, sama bych se asi někde bála a tak jsem raději zvolila kemp.

Tento jsme projížděly s Danou vloni a údajně nový majitel se ho hodlá zvelebit a pozvednout. Zatím bohužel to vůbec nebylo vidět. Sociálky byly příšerné a kromě pár chatek nic neskýtal. To by mi zas až tak nevadilo, kdyby cena byla poloviční. Platit ta sebe a pidi stan 155 Kč na jednu noc v mimosezóně bylo celkem dost. To třeba v Dolcích u Trutnova jsem za sebe, auto a psa platila 100.

2. Malešov - Sion - Zbraslavice - Malešov

35 km

 

Když jsem se zbavila zátěže a už nebylo večer takové horko , vydala jsem se ještě na večerní projížďku. Nejdříve jsem navštívila jsem hrad Sion.

Další cíl cesty byl Židovský hřbitov Zbraslavice. V pořadí již 45. navštívený. Tam jsem poněkud bloudila, do navigace jsem si nastavila jen bod v mapě a ne přímo hřbitov, takže jsem chvíli jezdila chatovou osadou a hledala ho. Nakonec, když už jsem to chtěla vzdát jsem ho našla a stál za to. Zarostlý, volně přístupný, s výhledem do kraje. 

Pak jsem se vydala na zpáteční cestu, po modré a červené turistické. Cesta byla z kopce, lesem a moc příjemná. 

Ještě jsem si v obci Chlístovice všimla Roháčovy šibenice, kterou jsem před tím  minula.

Pak jsem dojela do kempu, kde jsem na stanové loučce byla uplně sama a jala se přenocovat.

Společnost mi dělal pan Dan Brown a knížka Počátek v elektronické podobě.

3. Malešov - Kutná Hora - Kaňk - Týnec nad Labem - Pardubice

60 km

zdroj mapy.cz

Druhý den ráno jsem pobalila věci, udělala si kafe a vyrazila na cestu. Už od rána začínalo být vedro. Původně jsem měla v plánu navštívit hradiště Dänemark a štoly, ale v tom vedru se mi nechtělo s naloženou koloběžkou se tam pachtit. Někdy si tam vyjedu na procházku s mojí fenkou.

Dojela jsem do Kutné Hory a užívala si památkovou rezervaci bez davů turistů. Bylo 9 hodin a ještě asi spali.

Pak jsem to vzala po silnici směr Kaňk a ještě se stavila podívat se na menhiry.

Plahočení lesem mě stejně neminulo, vzala jsem to po žluté na vrcholek Kaňku, kde je památník havířských nepokojů.

Se skřípením brzd jsem sjela na Hlízov a odsud po modr na Starý Kolín. Pak zpět přes Týnec nad Labem. Tentokrát jsem to vrala po trase 2 podél Labe, tam bylo přeci jenom příjemněji.

V Kladrubech jsme měla štěstí na kobylky starokladrubáků s hříbaty. 

A pak už jsem se pomalým tempem vedrem doplahočila do Pardubic.

Více fotek zde

Do Údolí Krounky a Novohradky

1. Zábřeh - Litomyšl - Nové Hrady - Šilinkův důl

80 km

Kostka

zdroj mapy.cz

 Stejně jako minulé roky, tak i letos se konala firemní akce v Šilinkově dole a já se tam přepravila po vlastní ose.
Tentokrát jsem zvolila vlakem do Zábřehu na Moravě. Jela jsem s Regojetem a cesta s kreditovou jízdenkou stála 74 kč a koloběžka byla zadarmo, jen jsem musela pro ni mít rezervaci.

V Zábřehu jsem se napojila na trasu 6232. Na cestu jsem měla celý den a vlak mi přijel do Zábřehu před 8 ranní, takže jsem nikam nepospíchala a jela pohodovým loudavým tempem. První zajímavost Šubrtova kaplička.

Dále pak za Lupěném pokračovala trasa v nádhernou novou cyklostezku , vhodnou  pro bruslaře. Možná tam bývá natřískáno jako na jiných nových trasách, ale bylo dost brzo ráno, tak jsem moc uživatelů nepotkala. Je tu i Železniční skanzen na opuštěném tělese dráhy.

Do mašinky se dá i vlézt na vlastní nebezpečí. Tady jsem si v klidu dala snídani.

Pak jsem pokračovala na Hoštejn, kde jsem si i vystoupala k hradu.

Pak jsem jela trasou 521, která sice vedla po hlavní silnici, ale provoz nebyl velký, na Tatenice. Tu mají renesanční tvrz, která slouží jako obecní úřad. 

Cestou jsme i potkala roztomilou kachničku s mláďaty.

Přes Lukovou a Damníkov jsem se dostala na Semanín a zde po silnici okolo Kozlovského kopce směr Litomyšl. Přiznám se, že ty větší kopce jsem si v pohodě vytlačila koloběžku.

V Litomyšli jsem si chtěla dát oběd, byly tam sice oslavy Magdaleny D. Rettigové, takže všude spousty stánků s jídlem , ale i velké fronty, takže jsem se najedla v asijském bistru. 

Z Litomyšle jsem pokračovala cyklostezkou na Tržek, pak na Morašice a Makov. Růžový palouček jsem minula, už jsem ho jednou navštívila. To jsem si vytyčila další cíl - že si dám kávu v Nových Hradech. 

Když jsem tam dojela, většinou po hlavních silnicích, míjíc pěknou krajinku, nádvoří zámku bylo také zpoplatněno. Chápu, že soukromý majitel tento zámek krásně zrestauroval, z něčeho to financovat musí, ale dávat plus 50 kč navíc za to, že si chci jen dát kafe se mi nechtělo. 

Naštěstí jsem našla zastrčený penzion, kde jsem si v klidu kávu vypila. Měla jsem ještě v plánu projet Toulovcovými maštalemi, jenže jsem se podívala nejdříve na meteoradar a pak na nebe a blížící se bouřka mi pozměnila plán cesty. Místo toho, jsem to vzala po silnici, s tím, že snad dojedu alespoň do Zderazi, pak do Perálce, kde bude nějaký ten úkryt. 

Nakonec mi za zády jen dvakrát zabouřilo a tak jsem stihla v suchu dojet na místo určení a pak teprv začalo pršet. 

2. Šilinkův Důl - Luže - Tuněchody - Pardubice 

51 km

zdroj mapy.cz

Druhý den jsem nastoupla na cestu zpátky. Oproti minulým rokům jsem to vzala na druhou stranu. 

Navštívila jsem rozhlednu Borůvka.

Pak byl konečně dlouhý sjez na obec Bílý Kůň. Tady jsem si zajela podívat se na Žižkův stůl.
To ale jen byl útvar stromů na kopečku.

Přes Luži jsem to vzala na Rosice. Minula jsem rozhlednu Jahůdka.

A přes Přestavlky, Dvakačovice a Tuněchody dojela do Pardubic.

 

Kutná Hora a okolí

Starý Kolín - Kutná Hora - Kačina - Přelouč - Pardubice 

74 km

Kostka

Na druhý květnový svátek jsem měla v plánu vrátit se zpátky do Hor nikoho, tedy do Lichkova a odsud to vzít na Pardubice. Jenže jsem ráno zaspala, takže bych nestihla vlak, musela jsem svoje plány změnit. Když jsem seděla u plánovače tras, ozvala se Dana co má elektrokolo, jestli někam nejedu. Tak jsem se podívala na vlaky a domluvily jsme se narychlo na cestu do Kolína.
V Přelouči Dana nastoupila ke mě do vlaku a vystoupily jsme ve Starém Kolíně. Nastavily jsme si sice hlas pana Marcela do navigace, ale stejně jsme ho moc neposlouchaly a jely si podle svého. Ten s námi pak přestal komunikovat úplně.
Nejdříve jsme dojely do Kutné Hory, kde jsme se stavily na ledovou kávu ( no nic moc za 75 Kč ) a pak se trošku projely historickým centrem.

Bylo tam ale spousta turistů a tak jsme brzo Kutnou Horu opustily a jely kam nás nohy nesly.

Další zajímavost jsme našly až v obci Jakub u Církvice. Byla zde odbočka na kostel sv. Jakuba.

Románský kostelík disponoval i průvodcem a tak jsme alespoň trošku mohly přispět na podporu obnovy.

Dále jsme to vzaly okolo zámku Kačina a na Týnec nad Labem.

Z Týnce jsme jely naší oblíbenou trasou č. 2 podél Labe a u slepých ramen nechybělo i skoro stejné selfíčko pod dráty jako téměř před rokem.

Pak jsme při protivětru dojely do Přelouče a po odpočinku u Dany jsme pokračovala sama na Pardubice.

Kolocourání v horách nikoho

Na prodloužený čarodějnický víkend jsme se s partou přátel vydali na Pastviny. Byli jsme ubytováni  v bezbariérovém penzionu Pastviny.
Hory nikoho ,je přesně ten výběžek mezi koncem Orlických hor s Králickým Sněžníkem. Nepatří ani k Orlickým horám ani k Jeseníkům, ale je to moc krásný kraj.
Měla jsem sebou svojí Sáru, takže jsem vzala kickbike alespoň na krátké projížďky.

1. Okolo přehrady

13 km

Kickbike

zdroj mapy.cz

První den jsme se vydali s kamarádkou co má Yedoo jako doprovod vozíčkáře podívat se do Klašterce nad Orlicí.
Nejdřív jsme se jeli podívat na kapličku v kempu.

Pak jsme dojeli do Klášterce ke kostelíku Nejsvětější Trojice. Ten je kuriózní svými malbami červených postaviček. Údajně pocházejí ze středověku a památkáři se dohadují zda jsou to čerti, mimozemšťani nebo rytíři. Podle mě je má na svědomí pouze nějaký středověký vtipálek. 

 Dále jsme pak po trase 4076 dojeli k Vejdově lípě. Ti jsem se Sárou navštívila už v roce 2016. Tady se traduje, že vesnický pasáček v ní nalezl smrt a po letech tam vesničané našli jeho kostru.

Pak jsme se sjeli najíst do hospody u mostu a dál pokračovali okolo přehrady do penzionu. Taky jsme cestou potkali studánku, vody jsem se napila a druhý den mě zachránilo Imodium.

Tento výlet je celý bezbariérový, dostupný na elektrickém vozíku. Jede se sice po silnici, ale provoz nebyl velký.

2. Na kopec Studený

21 km

mapy.cz

Druhý výlet jsem si udělala se Sárou sama. Bylo už docela teplo, a Sáře už to tolik neběhá jako dřív, je jí 8 roků. A já také nebyla v nejlepší kondici a tak jsme se spíš couraly krajem s častými dlouhými přestávkami.
První byla na krásném vyhlídkovém místě pod kopcem Studený. Je tam lavička a výhled na Kralický sněžník. Dokonce jsem zahlédla i rozhlednu Klepáč.

Pak jsem vytlačila koloběžku na vrchol kopce kde jsou Studenské skály, vyhlídka  a ohniště. Zrovna tam byli horolezci.

Potom jsem sjela na rozcestí kde bylo sedátko a tam jsme si daly další odpočinek a já svačinu.
Dál jsem dojela do Nekoře a na Šedivec.

Tady u další vyhlídky byla zase zastávka. Sára toho už měla evidentně dost.

Před Letohradem jsme zabočily na žlutou turistickou, měla tam být leknínové jezírko, ale byl to jen smradlavý bahňák.

Přírodním parkem jsme dojely k Orlici, kde se Sára vykoupala a chytla druhý dech. Tam jsme potkaly jednu kuriozitu, zřejmě opuštěný dětský tábor.

Pak už jsme po modré dojely na Pastviny do penzionu.

3. rozhledna Klepáč

a třetí den, zrovna na Čarodějnice jsme si se Sárou pěšky vystoupaly z Dolní Moravy na rozhlednu Klepáč. 

Byla tam krásná panoramata, docela dost lidí a rozhledna dostála svému jménu. Byla celá dřevěná, některá dřeva se prohýbala a zábradlí bylo místy prasklé.

Pak jsem se ještě šla podívat na kapličku, která mě svou malebností a krásným obrázkem zaujala na mapách.cz.

Realita a očekávání bylo poněkud odlišné.

Přes kopec jsem se dostala zpět na parkoviště a tady se mi zrovna moc líbilo. Žádní lidé a nádherné výhledy.