Moje koloběžka: Stovka ve vedru

Česká Třebová - Svitavy - Litomyšl - Vraclav - Pardubice

104 km

Kostka

Na neděli už po chladném týdnu hlásili vedro, ale já si chtěla ještě užít delší výlet dokud mám volno. Tak jsem si zamluvila cestu vlakem s Regiojetem do České Třebové. Z Pardubic mě na kreditovou jízdenku vyšla na 84 Kč, převoz koloběžky/kola je zdarma. Ve vlaku jsou jen tři háky na kola, při rezervaci na netu se musí zvolit vagón Low cost a přidat doplňkovou službu převoz kola. Na mail tak přijde jednak elektronická jízdenka, tak i doprava kola. Může se asi někdy stát, že daný vlak už má místa pro kola zadaná, tak předpokládám, že v nabídce bude zaškrtnutí převozu chybět.
Když jsem tedy vystoupila v České Třebové, nastavila navigaci a stopaře na mapy.cz. To mě navedlo na poněkud strašidelný podchod pod tratí.

Pak jsem pokračovala po trase č. 24. začínalo být vedro a protivítr. Za Semanínem mě Marcel ( ten pán co mluví v navigaci - mám ho pojmenovaného abych měla komu nadávat když jezdím sama )mě naštestí poslal do lesa, kde bylo příjemně a bez větru. Na rozcestí u Antoníčka jsem si dala malou svačinu a pak dále po trase 24, po Opatovci č. 4033 dojela do Svitav. Tady jsem chtěla navštívit další židovský hřbitov do sbírky. Ten se nacházel až za městem a když jsem se tam doštachala, byla jsem docela zklamaná. Jen pár pobořených náhrobků, pietnost místa aspoň zachraňovala pamětní deska.
Vrátila jsem se do Svitav, projela centrem města, a ani neměla chuť na nějaké občerstvení v hospůdkách.
Cesta 4205 na Litomyšl byla už příjemnější, s větrem v zádech , i když mezi Javorníkem a Mikulečí vedla po hlavní silnici. Trasu č. 182 jsem si vyloženě vychutnala, byla tam zajímavá panoramata a sjezd na Litomyšl. tady jsem se prošla centrem a v marketu zakoupila vodu, dva nanuky a pečivo. Na nic víc jsem neměla chuť. Nová verze navigace mě překvapila, že když se uhnu z trasy, tak přepočítává. No ale moc jsem Marcelovi nevěřila a raději si to kontrolovala i na displeji. Tak mě dobře dovedl na Litomyšlský židovský hřbitov, ten bych asi bez nastavení v navigaci nenanšla. Vede tam jen polní cesta a mezi domy bych už to vůbec netrefila, vypadalo to, že jedu někomu na dvorek. Tenhle už stál za to, dalo se tam i vlézt a fotit si.
Po té jsem se zase napojila na 182 a 4231 a dojela do Vysokého Mýta. I zde jsem zamítla posezení v hospodě a místo toho si snědla své pečivo na náměstí ve stínu stromů. Mají zde veřejné piáno a nějaký člověk na něj zrovna krásně hrál, myslím, že to byla melodie z filmu Panna a netvor. Začínala mě dost bolet hlava a tak jsem se zvedla k další cestě směr Vraclav. V Barokním areálu u Sv. Mikuláše jsem si nabrala pitnou vodu. Lidé přede mnou si jí nabírali do kanystrů, tak to mě uklidnilo, že mi snad úplavice nehrozí.
Nahoře zřejmě vypadl signál GPS, Marcel nějak zmatkoval a pak mě navedl na schody. Výpadek je vidět na záznamu trasy a pak reálném nakreslení kudy jsem jela.

reálná cesta


záznam GPS

Když jsem vyjela na kopec, trošku mě polekalo nebe, bouřku bych někde v polích nerada potkala.
Po projetí několika vesnic na trase 4192 už mě hlava bolela příšerně a v dáli se začalo blýskat, tak jsem v Plátěnicích zalezla do vlakové zastávky, loupla do sebe prášek a chvíli si pohrávala s myšlenkou, že cestu vzdám a dojedu jen do Moravan na vlak. Bouřka se přesunula jinam, prášek zabral a tak jsem krizi překonala a pokračovala na Dašice a Zminný a pak lesem do Pardubic.
Dle tachometru mi cesta hodila 107 km, průměr 14,4 km/h a čistá doba jízdy 7,29 h. Vypila jsem asi 4 litry vody, snědla jednu housku, dva nanuky, 2 croisanty, jednu fidorku a jednu jesenku. Mohla bych i napsat kolikrát a kde jsem byla....... :-) Ještě že nemám aplikaci kolik jsem spálila kalorií. Jo, a když mě to nebavilo poslouchala jsem kapelu Myrath.