V dětství jsem vlastnila dřevěnou koloběžku, nejspíš se někomu darovala, už nevím co se s ní stalo. Ke koloběhu jsem se tedy vrátila až v roce 2012. Před tím jsem byla docela aktivní cyklistka, jezdila jsem na horském kole, to mi posléze ukradli, tak jsem přešla na trekingové kolo. První trekingové kolo mi také ukradli, tak jsem si koupila to samé ( v roce 1999 a byla to značka Olpran ) a mám ho dodnes. Teď už na něm moc nejezdím.
Tak tedy v květnu 2012 jsme se chystali na rekondiční pobyt na Pastvinské přehradě a s kamarádkou Danou jsme se rozhodly, že si vezmem sebou kola. Měly jsme domluvený odvoz kol tranzitem, ale ten nakonec nedopadl, tak Dana říká že si vezme alespoň koloběžku. Myslela jsem že je to sranda, tak jsem v komoře vyhrabala rezavou micro, na které asi ve 3. třídě jezdila moje dcera. V tu dobu jsem na našich silnicích a stezkách moc dospělých koloběžců neviděla, možná jsem si jich jen nevšimla, jistě tu nějací byli. A když Dana na místě určení vytáhla zelenou Mibo, tak jsem jen kroutila hlavou, myslela jsem si že je dětská. Vyzkoušela jsem ji a zjistila že se mi to líbí, jen řidítka byla dost nízko a to mi nevyhovovalo. Ale oproti svezení na micru to byla jízda!
Takže po návratu jsem se začala shánět po koloběžce, spíš jsem myslela na nějakou bazarovou, ještě jsem nevěděla jak mě to chytne.
V jednom obchodě s koly mi prodavač řekl ať se podívám na stránky Intrea , že tyhle koloběžky můžou objednat. Zalíbila se mi Yedoo City, cena byla více než příznivá. V tu dobu jsem koloběžku chtěla hlavně na pohyb po městě a venčení psa. A protože jsem si ji chtěla vyzkoušet, v tom obchodě ji objednali, já vyzkoušela a vezla si ji domů. Ani ne za týden jsem se tam vrátila pro druhou - pro dceru. Koloběžky jsme si tedy vzaly na dovolenou na jižní Moravu a opravdu tomu propadly.
Vím že pro některé ortodoxní koloběžkaře jsem se svojí Yedoo chudá příbuzná, ale já to neřeším, kolobežka mi zatím vyhovuje. Do auta se mi jich vejde několik, vyhovuje mi výška řidítek, terény s ní zvládnu také. Kolobežka je pro mě dopravní prostředek který mi pomůže realizovat další mé záliby - pobyt v přírodě, turistiku, focení, venčení psa. Také občas vznikají kuriózní rozhovory, třeba v Toulovcových Maštalích po sjetí prudkého kopce v terénu jsme se daly do řeči s projíždějícími cyklisty. "A to máte nějaký vymakaný, odpružený co?" "Ne, to je městský model." zněla odpověď. Vím, že se oproti jiné značce asi víc nadřu, ale jezdím na pohodu, nemíním trhat rekordy. Přiznávám, že velké kopce si v klidu vytlačím a pak opatrně sjedu. Moje výlety stejně ( až na vyjímky) nebývají delší než 30 km.
Koloběžka mi hodně dala, hlavně fyzickou a psychickou kondici a jsem ráda že jsem znovuobjevila radost z dětství.
Žádné komentáře:
Okomentovat