Výlet do Hradce

Pardubice - Němčice - Borek - HradecKrálové

Opatovice - Ráby - Pardubice

61 km

Kostka

Obě jsme měly volný den, tak jsme tedy vzaly Kostéčky na výlet. Původně jsme chtěly jet zase do Borohrádku na kávičku a tak jsme vyjely po stezce č. 2 až do Dřítče. Ale tu se začalo nebe trochu mračit a meteoradar hrozil odpoledními bouřkami a tak jsme změnily plán a jely raději do Hradce Králové. Jednak tam máme babičky, takže by bylo možné se někde schovat a při horším počasí bysme prostě jely vlakem zpátky. Projely jsme hradeckými lesy, i když počasí zůstávalo dobré, tak babičky navštívily a zpátky se vracely přes Březhrad a Opatovice. V Opatovicích jsme se chtěly podívat na akvadukt, ale kvůli nové rychlostní silnici se už k němu nedá dostat. Tak jsme to projely kolem rybníků za elektrárnou. To už nebe vypadalo hrozivě, ale nespadla ani kapka a ani nezahřmělo. ještě jsme stihly dát si v Rábech zmrzlinu.

Labe mezi Němčicemi a Dřítčí

Labe v Hradci Králové

Osada Červený dvůr - tento dům mě velmi fascinuje

bude bouřka, nebo ne?

A ještě malá reklama: 

V Pardubicích se s pátek a sobotu chystá  výstava Kreativ a my zde budeme se stánkem s bižuterií . 

A pokud tohle někdo čte, výstavu navštíví, najde náš stánek a řekne heslo 2 koloběžky , dostane u nás 10% slevu.

Mezi bruslaři

Pardubice na bruslích a ustanovující schůze Ž - teamu

9,5 km

Po roční odmlce se v Pardubicích opět konala akce Pardubice na bruslích . A parta Ekovelo.cz musela být u toho na koloběžkách. Sešlo se nás dostatek a tak jsme se zařadili na konec bruslařského pelotonu abychom propagovali koloběh. Celou trasu městem jsme spíše procourali pomalým tempem. Po téměř hodinovém loudání,kdy jsme si řekli, že to byla zajímavá akce, ale příště věnujem čas spíše normálnímu výletu, se nás 6 odebralo do hospůdky na dobré jídlo. A zde vznikl nápad založit Ž - team. ( A - team už tu je a jsou to borci co jezdí pekelnou rychlostí ). Tedy team jezdící kochací rychlostí a navštěvující po cestě restaurace za účelem ochutnání dobrého jídla. Ž - jako žrádlo. Budeme hodnotit navštívené pohostinství a  rozdávat Michellinské kostky. Dobře jsme se u tohoto nápadu pobavili a teď ještě vytvoříme logo. Proto zde založím nový štítek Ž - team.

Po stezce č. 18

Choceň - Letohrad a zpět

70 km

Kostka

Další květnovou sobotu jsem se zůčastnila narychlo svolané akce a to výjezdu vlakem do Chocně. Vzhledem k tomu, že se odpoledne měl hrát hokej, tak jsme jeli jen tři a náležitě si to užili. Ti co zůstali doma u televizí jistě litovali, neb jsme prohráli a oni ještě přišli o krásný výlet. 

Takže jsme z Pardubic vyjeli vlakem do Chocně, kde jsme celou cestu jeli po stezce č. 18 až do Letohradu. Projeli jsme Brandýs nad Orlicí, Ústí nad Orlicí, navštívili hrad Landšperk a vjeli do Letohradu. Zde jsme se chtěli stavit na oběd, ale byla tu právě pouť a všechny místní hospody plné. Ze stánků jsme si netroufali nic ochutnat a tak jsme jen v krámě zakoupili rohlíky, salám a nebo koláčky a na lavičce se najedli. Zpátky jsme jeli tou samou cestou a tak jsme se  stavili v kiosku na cyklostezce na langoše. A samozřejmě pivo. Celá cesta vedla nádhernou krajinou, louky, řeka Orlice a dobrý povrch stezky. Někde jsem četla , že je to jedna z nejkrásnějších cyklotras v ČR a můžu tomu dát za pravdu.

Z Chocně jsme jeli zase vlakem do Pardubic. Výlet byl super, tempo tak akorát, rychlostní průměr jsme měli cca 15,7 což je pro mě ideální. Zpátky to bylo celou cestu mírně z kopce, ale začal foukat protivítr, tak bych řekla, že tam se snad jelo lépe. I s cestou na nádraží v Pardubicích mi to dnes dalo 75 km.

Super výlet, díky kluci.

v Brandýse

památník nezodpovědným rodičům?

hrad Landšperk

krajina při čekání na přejezd vlaku

Kam mě noha nesla

Pardubice - Sezemice - Vysoké Chvojno - hradecké lesy - Býšť - Pce

63 km

Kostka

Na druhý květnový svátek jsem se jela jen tak projet po okolí. Z Pardubic přes Sezemice, Choteč, Dolní Ředice do Vysokého Chvojna. Tady jsem zabočila do lesů. Po ujetých cca 25 km mě jízda  začala pořádně bavit a v hradeckých lesích jsem si to vyloženě užívala. Zpátky přes Chvojenec a Drahoš do Chotče, kde jsem se stejnou cestou vracela zpět. Celo trasu 63 km jsem dupala v kuse, jen s malou přestávkou na snězení jednoho banánu a občasné zastavení na pořízení nějaké fotky. Po ujetí 55 km mě začaly bolet zadní svaly, takže vím , kdy to chce přestávku. Ale domů už to bylo kousek a tak jsem dupala dál. V lesích bylo spousty cyklistů, ale koloběžec žádný. 

Pardubická Devítka 2015

Štafetový závod koloběžek

Mizuno cup 2015

Poprvé v životě jsem se zúčastnila závodu koloběžek, a to štafety tříčlenných družstev na Pardubické 9 . Doposud jsem se závodění úspěšně vyhýbala, protože jsem spíše kochací výletní koloběžec, a když vím že závod nedám v limitu, tak se nikam nehrnu. Na Devítku jsem se nechala umluvit, protože děvčatům týmu Ekovelo.cz-ženy chyběla právě jedna žena. S Pavlínou a Hankou jsme vyfasovaly startovní číslo 620, svítivě žlutou Kostku tour3 s čipem a tričko Mizuno. Jelo 11 týmů koloběžců, některé byly složené z rodinných příslušníků více generací. Každý účastník musel ujet 1750 metrů a předat koloběžku parťákovi. Moje výhoda byla v tom, že jsem trasu kolem zámku a Labskou ulicí dokonale znala, jezdím tudy několikrát týdně, tak vím o každém hrbolku a nerovnosti.

 Startovalo se z Pernštýnského náměstí, kde jsou dlažební kostky až na Přihrádek, ale naše Kostky si s tím skvěle poradily a nevím o nikom, že by měl Kostku ve skluzu. Jediné co bych jim vytkla, jsou u zapůjčených koloběžek obyčejné gripy. Bolí z nich zápěstí, proto jsem si u své koloběžky nechala dát ergonomické rohy. 

Před výstřelem ze startovní pistole nastal zmatek a nemohli jsme se dohodnout zda se máme vrátit modrou nebo žlutou bránou. Jela jsem jako první z naší trojice a nebyla jsem si jistá kudy, ale pořadatelé to mezitím vyřešili a postavili zátarasy a nás to navedlo správně na modrou bránu. Jela jsem co to dalo, u zámku se mi sice do cesty připletl turnus nicnechápavších důchodců, ale zdárně jsem dojela. Na stupních vítězů jsme sice nestanuly, ale nebyly jsme ani mezi posledními. Naše trojice skončila přesně uprostřed. Naši kamarádi však stupínky vítězů poznali a k tomu jim patří velká gratulace. 

Pak ještě následovaly starty štafet běžců a lidový běh. Já už se ale šla občerstvit a to pivko co jsem si dala mi výtečně chutnalo. 

Otevírání lázeňské sezóny v Litomyšli

Vysoké Mýto - Vraclav - Džbánov - Cerekvice n. L. - Litomyšl

Litomyšl - Tržek - Hrušová - Vysoké Mýto

48 km

Kostka

Poslední dubnový víkend se konalo tolik akcí, že jsme nevěděly na kterou dřív, ale nakonec jsme spojily 3 najednou. A to výlet na koloběžce, návštěvu Litomyšle s akcí Lázně ducha a ještě jsme si odskočily na Rockové vítání jara. 

Autem jsme se tedy přiblížily do Vysokého Mýta, kde jsme ho nechaly na parkovišti u Lidlu a vyjely po zelené na Vraclav, podívat se na Barokní areál. Pak jsme pokračovaly do Litomyšle přes Knířov, Džbánov a Cerekvice. Za Tržkem jsme sjely do lesa po zelené k rybníku Košíř a přijely do Litomyšle na lázeňskou kolonádu.Touto cestou to bylo do Litomyšle 29 km. Tam jsme se potkaly s přáteli, občerstvily se a vydaly na zpáteční cestu do Mýta. Tentokrát jsme použily novou cyklostezku na Tržek, kterou jsme v mapě ještě zakreslenou neměly, ale všimly jsme si jí při cestě tam. V Cerekvici jsme jely rovně na Hrušovou a po druhé straně do Vysokého Mýta. Tuto cestu jsme si vyloženě užily, byla ještě krásnější než cesta tam, také spíše z kopce a hlavně už nefoukal vítr. Tato cesta byla dlouhá 17 km.

V Mýtě jsme ještě koupily občertvení na další akci a autem se přesunuly do Potštejna, kde se odehrávalo na tábořišti Vochtánka Rockové vítání jara. Je to rockovo metalový festival s dlouholetou tradicí který pořádá spřátelená skupina Rádio Jerevan. Tam jsme nechaly auto na náměstí a na Vochtánku se přiblížily na koloběžkách, takže ještě další 3 km k tomu. Za celý den i s popojížděním nám to dalo 51 km. 

cesta na Vraclav

Barokní areál Vraclav

kostelík Knířov

u rybníka Malý Košíř

krásné černé stroje

Litomyšl

nová stezka na Tržek

hradby Vysoké Mýto

Přehrada Les Království

Přehrada Les Království - Hájemství - přehrada

17 km

Yedoo

Když jsme se v sobotní krásné ráno probudily, obě nás trápil nějaký problém. Jednu migréna, druhou bolest zubu. Ale protože jsme měly naplánovaný výlet na který jsme se moc těšily, bolístka jsme silou vůle překonaly a se zásobou ibalginů  vyrazily s naší fenkou a Yedoočky do přírody.
Autem jsme se dopravily k přehradě Les Království u Bílé Třemešné. Na hrázi, která je svojí architekturou vyjímečná, bylo spousty lidí, přijely jsme tak akorát, že se dalo zaparkovat. Stačilo ale po zelené turistické sjet do lesa  a po celý výlet jsme si užívaly klid a probouzející se jarní přírodu. Potkaly jsme jen pár cyklistů. Po 4,5 km na zelené stál nový turistický přístřešek i vestavbou krbu, tak jsme poseděly a nasvačily se. Dále pak je v mapě značeno několik míst nesjízdných, ale jen kousek jsme musely do kopce koloběžky nést, pak se daly tlačit. Napojily jsme se na žlutou a projely kolem Slučích skal do osady Hájemství. Zde je přírodní expozice, dětské hřiště vyrobené z kusů stromů a model Krkonoš postavený z kamenů. Také je tu hezký turistický přístřešek a stromy z keltského kalndáře, kde si každý může najít svůj strom podle svého znamení. A pak už nás čekal jen sjezd dolů zpátky k přehradě. Taky by jsme to ani nebyly my, abysme nebloudily. Zajely jsme si však jen kousek a vůbec nám to nevadilo. Tohle byl jeden z našich asi nejkrásnějších výletů.

přehradní hráz

přehrada

cesta lesem

přístřešek

i s ohništěm

zasněžené Krkonoše

osada Hájemství

část modelu Krkonoš a hřiště

sjezd dolů k přehradě

z druhé strany