Štítky

pondělí 24. června 2019

Urbex tour

Kolín - Kutná Hora - Týnec nad Labem - Rohoznice - Pardubice

85 km

Kostka



Konečně jsem si udělala čas na koloběžku a v neděli, když nebylo takové vedro jsem se vydala na celodenní projížďku.
Tématický výlet jsem si vymyslela na málo známá nebo zničená místa v mém okolí.
Vlakem jsem se přesunula do Kolína a odsud to vzala smer Kutná Hora.

První jsem potkala tvrz Nebovidy.




Pak jsem to vzala k obci Miskovice k rozhledně Vysoká.




Ta mě ale tolik nezajímala. Chtěla jsem si vyfotit zříceninu letohrádku Belvedér. Místo to bylo zajímavé a rozhodně to popálení od kopřiv stálo za to.





Pak jsem to vzala k obci Bylany, kde je archeologický ústav a naleziště z neolitu, mladší doby kamenné.



O kus dál na Kutnou Horu jsem potkala akvadukt.




V Kutné Hoře jsem se nezdržovala, projela jsem středem na Svatou Kateřinu a Týnec nad Labem. V Týnci jsem si dala v cukrárně pauzu na kávu a zákusek.

Pak jsem jela klasiku, trasu č. 2 podél Labe a v Kladrubech se potěšila čápem a hříbátky starokladrubáků.





Ještě jsem měla čas, domů se mi nechtělo, tak od Semína jsem to vzala lesem kde bylo příjemně, ale cesta byla písečná, takže se moc nedalo jet směr Žáravice.

Tady jsem se šla podívat do lesa na přírodní divadlo, ale komáři tu dělali nálety, takže jsem místo rychle opustila.


Dále jsem jela na Rohovládovu Bělou a Rohoznici, kde je v lese další rozbitá stavba. Také bývalý lovecký zámeček.



Pěší Krkonoše

Před tímto výletem jsem se snažila trávit čas také na horách, takže jsem si udělala tři túry s mojí Sárou v Krkonoších. 
Jedna byla z Pomezek na Rýchory do Svobody n. Úpou.





A další dvě z výchozího bodu v kempu ve Špindlerově Mlýně.
První na Čertův důl, Luční boudu a Kozí hřbety. 








A druhá na Vrbatovu boudu, Harrachovy kameny, pramen Labe a Labskou boudu. 








neděle 2. června 2019

Koloběžka čundr Olomouc - Pardubice

1. den

Olomouc - Litovelské pomoraví  - Mohelnice 

55 km

Kostka



Konečně jsem pro sebe vyšetřila tři dny a dostala se na výlet, který jsem si naplánovala už loni.
Vlakem jsem se přepravila do Olomouce. Tu jsem jen projela středem města a navštívila židovský hřbitov. Ten je součástí městského hřbitova, je udržovaný a některé hrobky jsou opravdu velkolepé.




Dále jsem pokračovala stezkou č. 4 Litovelským pomoravím. Vedla příjemně lesem, byla to rovinka, a přestože byl pátek odpoledne potkala jsem jen málo lidí.
Co mi ale v mém mega báglu na řidítká chybělo, byl repelent.

V Horkách nad Moravou se mi líbilo muzeum v přírodě. Viděla jsem sice jen kousek, ale takovýto počin se mi líbí daleko víc, než atrakce tipu lanových center a stezek v oblacích.



V Litoveli jsem si chtěla dát místní pivo, na náměstí sice byla hospůdka s posezením venku, ale konalase zde nějaká městská akce. Na pódiu se zpěvačka pokoušela o hity z filmu Rebelové, ale usoudila jsem, že tohle falešné zpívání  by bylo poslouchat  za trest a tak jsem jela dál.

V Doubravicích jsem si trošku neplánovaně zajela, chtěla jsem na Loštice a místo toho jsem jela na Mohelnici. Ale zato jsem viděla pumpu Jáji a Páji.



Pak jsem se vrátila na trasu a dojela do Loštic hledat další židovský hřbitov. Chvíli jsem ho hledala, byl za rodinnými domky a tak jsem celou čtvrť musela objet a tak se k němu dostala zvrchu.




Chvíli jsem i přemýšlela, že tam na kopci zakempuju. Ale jsem docela srabík, v noci bych se sama asi bála a tak jsem jela na kemp v Mohelnici.




Kemp byl docela drahý, za sebe a jeden pidi stan jsem zaplatila 210 Kč a ještě k tomu tam bylo zpoplatněné úplně všechno. Chápu třeba sprchy na žetony, taky nemám ráda když se plýtvá s vodou, ale zpoplatněná wifina a vařiče ( absence rychlovarných konvic ) mi přijde už moc. Divím se, že nespoplatnili i vjezd koloběžky.
Na to, že tam nebylo moc lidí tam byl do pozdních hodin hluk. Takže ráno jsem se odebrala a bez ranního kafe vyjela dál na cesty. Kdybych věděla, že je o kus dál směr Úsov vodácké tábořiště, šla bych raději tam.

2. den

Mohelnice - Úsov - Zábřeh - Štíty - Jablonné nad Orlicí - Pastviny

79 km




Naštěstí jsem narazila v Mohelnici na pekárnu, kde jsem zakoupila kávu a nějaké pečivo na cestu. 
Vydala jsem se směr Úsov na další židovský hřbitov.
Tento byl otevřený, ale nevím jestli to nebyla zrovna náhoda, někdo tam sekal trávu. Byl rozlehlý a zajímavý. 



Pak jsem to vzala na Zábřeh, po silnici.


Ale nejvíc se mi líbila trasa 6228 mezi Jedlí a Štíty. Krásná krajinka, mraky a ani nebylo takové vedro.




Nad Herolticemi byl docela brutální kopec, který jsem vytlačila a pak už sjela na Jablonné nad Orlicí, kde jsem si dala pozdní oběd. Tady jsem také v hospodě přečkala jedinou přepršku celého čundru.

V tomto kraji to považuji za svojí domovinu, pochází odsud rod mé mámy. Právě ze Sobkovic, kde byl můj praděda pekařem. A po dědovi jsem zřejmě zdědila lásku pro hory a kopcovitý terén, jinak nikdo jiný v našem rodě na takové cestování nebyl.

Dojela jsem na kemp Šlechtův palouk do Pastvin. Ale byla jsem připravená na to, pokud by tam měli nějakou zábavu radějí jít přespat do lesa. Naštěstí na kempu byl klid a už to tam znám, takže noc proběhla v klidu a dobře jsem se vyspala.

3. den

Pastviny - Potštejn - Borohrádek - Pardubice

85 km



Poslední den se ke mě připojil v Žamberku bratr na kole a spolu jsme jeli na Litice a do Potštejna. 
Tady jsme se ještě v hospůdce sešli s přáteli. pak jsme navštívili hrob naší babičky a pokračovali spolu až do Čermné. 

Sama jsem pak jela do Pardubic a na Velinské cyklotrase jsem si chtěla dát malé občerstvení. Moc jídla jsem už neměla a zoufale mi chyběly cukry. Sedla jsem si v prvním přístřešku a prohledávala zásoby. A tu jsem v něm našla zabalený croasánek s cedulkou pro příchozího.
Je to řetězec dobrých skutků Heartheroes
a mě opravdu přišel k chuti. Hezký nápad, takže děkuji neznámému dárci, zřejmě dětem z Borohrádecké školy. Slibuju, že si také vytisknu kartičku a někomu to oplatím. 




Ve Velinách jsem zase zastihla akci Na kole dětem. Zrovna tam přistával vrtulník.


A pak jsem v pohodě, ale celkem sluncem spálená dojela domů do Pardubic. 


Pěší Velká Fatra

Ještě musím napsat, že v květnu jsem se zúčastnila prodlouženého víkendu na Velké Fatře na Slovensku. Kela jsem s CK Alpinou. Počasí bylo sice chladnější, párkrát jsme i zmokli, ale i tak to byly krásné výlety v nádkerném pohoří. 
Fotky k prohlédnutí jsou zde https://manjula.rajce.idnes.cz/Velka_Fatra

 



neděle 12. května 2019

Krkonoše na koloběžce i pěšky

1. Janské Lázně a okolí

9 km

Kickbike





Po roce jsme opět přijeli na rekondiční pobyt s neurologickými pacienty do Jánských lázní. Vzala jsem si sebou Kickbike, který jsem tu loni trošku dorasovala na sjezdech z Černé hory. Nechala jsem si ho ale opravit, hlavně brzdy a snížit nášlap a do šílených sjezdů jsem se už nepouštěla.
První projížďku jsem si udělala po okolí Jánek, abych zjistila jaké jsou kde trasy vhodné pro naše klienty na vozíčku. 
 Nahoru k potoku a lesem k bývalému skokanskému můstku by se nedostali. Ale vedle pak vede souběžná vozíčkářská trasa. Tam je stoupák, takže to chce budˇ zdatného vozíčkáře nebo doprovod a nebo elektrický vozík.


Dojela jsem na vyhlídku k dolnímu kostelu a pak se ješte podívat do Svobody n.Úpou na Farmapak Mochomůrka.
 Tam už by se vozíčkář dostal lépe.




Jsou zde atrakce pro děti, zvířátka, a obří nábytek pro Krakonoše.

2. na zbořený kostelík

Janské Lázně - Bolkov - Zlatá vyhlídka - J. Lázně

15 km



Druhý výlet jsem si udělala společne s Danou a Pepou, kteří mají elektrokolo.
Z Jánek jsme sjeli dolů do Bolkova podívat se na zřícený evangelický kostel. Místo mělo pro mě stejné kouzlo jako moje oblíbené židovské hřbitovy. Dozvěděla jsem se , že to co ráda fotím už dávno je disciplína které se říká Urbex, tedy navštěvování opuštěných míst.




 Pak jsem společně jeli po trase 4299 k osadě Javorník, ale už nás tlačil čas, takže jsme se rozdělili. Já to vzala pěšky po zelené turistické a oni, protože by se s elektrokoly tudy nedostali, tak se vrátili na silnici.


 Ocitla jsem se na Hladíkově výšině a z Zlaté vyhlídky a pak sjela zpět na penzion, kam mí společníci doleji v téměř stejný čas, jen s najetými 10 kilometry navíc.



3. na křížovou cestu

Jan. Lázně - Horní Mašov - Svoboda n. Úpou - J . Lázně

17 km

zdroj mapy.cz
 Třetí výlet jsme si udělaly s Danou samy. Z Jánek jsme přes Modrokamennou boudu jely do Horního Maršova. Jely jsme okolo vyhořelého zámku, který hořel zrovna v den, kdy jsem měla cestu do Krkonoš loni v létě. Škoda krásné památky. Důvodem je údajné úmyslné zapálení.



 Křižovou cestu ke kapli sv. Anny jsem si vystoupala pěšky a pak jsme se po silnici vydaly zpět přez Svobodu a opět farmu Mochomůrka.




4. Hřebenová túra

Medvědín - Labská bouda, Vosecká bouda, Vysoké kolo - Špindlerův Mlýn

23 km



A top výletem našeho pobytu v Krkonoších byla pěší túra na hřebeny. Vydala jsem se kamarádem Karlem, zkušeným horalem v seniorském věku.
Autem jsme se dopravili do Špindlu a z časových důvodů, abysme toho víc stihli, jsme se nechali vyvézt lanovkou na Medvědín. 


 Nahoře na hřebenech ještě panovala zima, chvíli svítilo sluníčko ale zažili jsme i chumelenici. Došli jsme na Vrbaatovu boudu, pak k Labské boudě a kyž jsme usoudili, že máme dobrý čas, tak jsme si zašli ještě k Vosecké biudě, kde jsme si dali občerstvení.


 Z vybavení jsme měli turistické hůlky, měla jsem i nesmeky, ale ty jem nakonec ani nepoužila.
 Celou cestu jsme potkali jen málo lidí, u Sněžných jam dokonce pár, kdy žena měla na nohou semišové boty s hladkou podrážkou a přes rameno kabelku.
Když jsme chtěli jít po červené turistické okolo Vysokého kola, cesta po kamenech byla zledovatělá, tak jsme to vyhodnotili jako nebezpečné a raději se vrátili na zimní cestu po tyčích. Tam sice kameny byly také a místy i závěje, že bych využila sněžnice, ale dalo se.


Když jsme obešli Vysoké kolo na bezpečnou cestu, uviděli jsme onu dvojici absolutně nevybavenou do hor ,vrávorající po ledové cestě. No zřejmě cestu přežili, nikde se pak o výjezdu horské služby nepsalo. 

Ještě jsme chtěli dojít na Dívčí kameny, ale už nás tlačil čas a tak od rozcestí Pod Smělcem jsme to vzal na Martinovu boudu a dolů do Špindlu. Ten sestup po panelce byl asi nejnáročnější a nejnudnější z celého výletu. 
Když jsme se vrátili do jarních Jánek, jakoby jsme se ocitli v jiné dimenzi a jiném podnebním pásmu.