Štítky

pátek 22. března 2019

Do Hradce ( a na Sněžku )

1. Pardubice - Čeperka - Hradec Králové - Vysoká n.L. - Pardubice

59 km

Kostka
Začnu koloběžkovou cestou do Hradce Králové. Potřebovala jsem si tam něco zařídit a tak jsem využila krásného pátečního dne a vydala se na cestu na koloběžce.


Z Pardubic jsem vyjela na Steré Hradiště a Stéblovou a tady jsem to chtěla vzít lesem po trase č. 4039 ale nějak jsem to netrefila, protože jsem si cestu chtěla zkrátit a tak jsem jela podél trati a pak lesem. Jenže tu byly popadané kmeny a na chvíli jsem i cestu ztratila, takže jsem tlačila koloběžku lesem. Někde jsem si přečetla moto: Kdo bloudí nachází nové cesty, což na mě pasuje a vůbec mi to nevadilo. Užívala jsem zpěvu ptáků a krásného jarního dne.
Stavila jsem se v Decathnonu koupit si nějaké sportovní oblečení. Většina žen dává peníze do kabelek a kosmetiky aby si udělaly radost, jí to spíš nosím do podobných obchodů. Kabelku mám jednu, zato mám asi 5 batohů, a to ještě ta moje kabelka je taková tři v jednom, ten městský batoh z ní udělat jde.



V Hradci jsem si zařídila co jsem měla a zpátky jsem to vzala po nové dvojce na Vysokou nad Labem. Abych jela jinudy než minule vytlačila jsem ještě koloběžku na rozhlednu Milíř.
Pak jsem to vzala lesem na Borek, Újezd, Dříteč a pod Kunětickou horou.





Poslední dobou mi synchronizovat trasu zachycenou stopařem v mobilu do počítače. Nevím kde je chyba, zda mapy.cz udělali nějakou změnu, nebo mám chybu někde já. 


2. Pomezní Boudy - Sněžka - Luční bouda - Výrovka - Pec pod Sněžkou

20 km

sněžnice
A na počátku tohoto týdne jsem si udělala takové symbolické zakončení sněžnicové sezóny výstupem na Sněžku.
Předpověď počasí byla, že odpoledne se má projasnit a nemá moc foukat a já jindy neměla čas a tak jsem se vydala v pondělí.
Z autobusu jsem vystoupila v Malé Úpě a šla po červené. Před Jelenkou jsem nasadila sněžnice, původně jsem předpokládala, že je nebudu potřebovat a vystačím si s nesmeky, ale raději jsem je vzala a udělala jsem dobře.
V noci nachumelilo a tak na ledovém podkladě bylo pár centimetrů čerstvého sněhu. 





Užívala jsem si výhledů i když nebylo jasno, sněžka byla bez mraků. Na Svorové hoře však už docela foukalo.
Než jsem se ale dohrabala nahoru, tak se zatáhlo a nebylo vidět skoro na krok. To jsem byla ráda, že jsem Sáru nechala doma.






Na Sněžce byli asi 3 lidi a jedni se vydali na sestup směr Slezský dům. Mě se nechtělo jít samotné, tak jsem se k nim přidala i když jsem původně chtěla jít na Růžohorky.
I se sněžnicemi se podél řetězů šlo dolu dobře. Pak jsemto vzala po polské straně na Luční boudu, a tady si v závětří chvíli odpočala a snědla svačinu. 





Pak jsem šla podle tyčí na Výrovku, byla vidět každá čtvrtá tyč, takže to šlo.Tady už docela hustě chumelilo. 
Nad Pecí se udělalo nakonec hezky, vylezlo sluníčko a tak jsem si ještě trasu prodloužila do Zeleného dolu. 
Někdo by řekl, že počasí bylo poněkud nevlídné, ale i tak jsem si to užila a úžasně pročistila hlavu. V takových chvílích totiž člověk nemá čas se zaobírat blbostmi a myslí jen na to aby se v pohodě dostal do bezpečí.




pondělí 4. března 2019

Hradubická labská cyklostezka

Jaroměř - Hradec Králové - Pardubice

50 km

Kostka
V pondělí, kdy jsem měla volno jsem se nemohla rozhodnout, jestli se půjdu na Sněžku rozloučit se sněžnicovou sezónou nebo se pojedu projet na koloběžce. 
Na předpovědi byl hlášen na horách silný vítr, tak jsem se rozhodla pro koloběžku. 

Vydala jsem se tedy vlakem do Jaroměře a odsud po cyklotrase č.2 do Hradce Králové. Stále jsem se cestou ohlížela na viditelné Krkonoše a když byly vrcholky v mracích byla jsem ráda, že jsem se rozhodla pro koloběžku.




V Hradci jsem jela dále po č. 2 na novou cyklostezku, která ještě není značená  a 6.4. bude mít slavnostní otevírání. hradubická

Vede z Nového Hradce Králové do obce Vysoká nad Labem a má pouhých 5 kilometrů . Ale i tak je to pro cyklisty velký přínos, protože původní trasa vede po silnici, kde auta jezdí šílenou rychlostí, ceta je nepřehledná a dost frekventovaná. Sama jsem tudy nerada jezdila a brala to spíše zajížďkou přes Hradecké lesy. Doufám, že v budoucnu bude trasa protažená pod Kunětickou horu, protože úsek Vysoká - Bukovina je také nepříjemná. 

zdroj mapy.cz
Na obou začátcích, nebo třeba i koncích má posezení s lavičkami a také vede po pěkném novém mostě přes slepá ramena Labe.




Dojela jsem až na Kunětickou horu a viděla, že Krkonoše opustil mrak a výhledy tam musely být krásné. Trochu mě to zamrzelo, ale i tak se mi tento výlet líbil. A foukat u nás začalo až na loukách z Kuňky do Pardubic. Celou cestu se mi jelo lehce, bylo znát že i když jsem přes zimu na koloběžce nejezdila, horská turistika na sněžnicích je dobrý trénink na fyzičku.





Kraličák na sněžnicích

20 km

Ještě musím zmínit jeden krásný výlet který se konal koncem února a to Kralický sněžník. Toto místo je moje srdcovka a i když to bylo v sobotu a bylo tam lidí jak na Václaváku, tak to bylo super. 
Šla jsem se Sárou s dvěma kamarádkami z parkovište pod Klepáčem přes Klepáč, Malý sněžník a až na vrcholek Kralického sněžníku.
Na hřebenech byl čerstvý sníh, teplota - 13 stupňů ale nám bylo teplo, krásné výhledy. Tady taky meteorologové varovali před velkým větrem, ale byly jsme rády že jsme je neposlechly, na hřebenech moc nefoukalo a na Králičáku jen trochu, a to je tam běžné.










neděle 17. února 2019

Jen tak projížďka a sněžnice

Po Pardubicích

11 km

Kostka
Začnu od konce a to je pidi projížďka po Pardubicích na kterou jsem vzala svojí fenku abych viděla jak jí to po zimě v jejích 9 letech běhá u koloběžky. 

Udělalo se krásné jarní počasí, tak všichni vyrazili ven a to já moc nemusím přeplněné cyklostezky. Pro mě to byl také skok, protože ještě dva dny před tím jsem se bořila sněhem na horách. 

Takže jsme se  se Sárou jen tak projely a podívaly se na vláčky v železničním muzeu v Rosicích.
V Pardubicích nemáme moc turistických atrakcí ale tohle muzeum stojí za navštívení. Je přímo na Rosickém nádraží a konají se zde i různé akce pro veřejnost. Doporučuji to nejen pro to, že se o něj stará manžel mojí kamarádky, ale i pro to, že se sama ráda vozím vlakem a staré vláčky jsou prostě krásné. 



Také jsem začala být aktivní na Instagramu a pod nickem nadiamanjula zveřejňuji fotky ze svých výletů.


Ukrajina na sněžnicích

Sněžnice mi tak učarovaly, že jsem si nadělila dovolenou na Ukrajině. Byl to zájezd s CK Alpina 
a zdolala jsem zde vrcholy v Karpatech. Jako třeba nejvyšší horu Ukrajiny Hoverlu a Malý Horhan a nebo hřebenové túry na Stig, Kračunjasku, Žandar a nebo Velikou Bliznicu. 




Top výletem ale pro mě byla zpáteční cesta ze středista Dragobrat do městečka Jasiňa. Kdy se za krásného slunečného počasí procházelo na sněžnicích nad klasickými domečky a zasněženými loukami. V pozadí vysoké hory, ze kterých mám respekt a rozhodně bych tam sama v zimě bez průvodce nelezla. 







Na Jeřáb, nejvyšší vrchol Hanušovické vrchoviny

18 km





A úplně na samém začátku jsem chtěla trošku potrénovat chůzi na sněžnicích a tak jsme se se Sárou vydaly na výlet na Hanušovickou vrchovinu. Vlakem jsme se dopravily do Červené Vody a doly pěšky do Králik, kde jsem měla auto. Téměř celou cestu jsem na sněžnicích šla, sněhu bylo dost. Viděla jsem rozhlednu na Křížové hoře, pramen Tiché Orlice, dobyla vrchol Jeřáb, dále kostelík a odpočívadlo u Svaté trojice a klášter na Hoře matky boží. Myslím že zde to bude krásné i když se sem vydám na koloběžce.











pondělí 21. ledna 2019

Sněžnicové výlety

1. Krkonoše


Počátkem roku jsem si udělala malou dovolenou v Krkonoších. Jen já a moje fenka Sára. Byly jsme ubytované v penzionu Pomněnka ve Velké Úpě . Ubytování bylo sice jednodušší, ale za příznivou cenu, personál byl přátelský a hlavně na pokoji bylo teplo, takže jsem krásně usušila promáčené věci.

První výlet byl hned cesta na ubytování. 
Do hor jsem přijela vlakem do Svobody na Úpou, odsud jsem pěšky šla do Jánských Lázní a tady jsemse lanovkou nechala vyvézt na Černou Horu. Protože předpověď počasí byla špatná, na horách byl klášen velký vítr, napadlo mě raději se jít nahlásit na horskou službu. Na služebně na Čené hoře mi ale bylo řečeno, že je to v pohodě, nikdo se nad ničím nepozastavoval, jako že třeba že jdu sama  a tak. Než jsem ale v tom větru a mrazu vybalila sněžnice a rozložila hůlky, totálně mi zmrzly ruce a nešly pak nasoukat do rukavic.







Pro chumelenici se ani nedalo moc fotit, ale trasu jsem zdárně došla a v celku dobrém čase. Dalo mi to 7 km .

Druhý výlet jsem si další den dala na lesní hrádek Aichelburg. Počasí bylo stále nevlídné. V jednu chvíli byla i bílá tma, takže jsem sešla z cesty a pak ji hledala podle GPS na mobilu, ale bez sněžnic by cesta byla horší. Když jsem dorazila na hrádek, dokonce se i na chvíli ukázalo sluníčko.Tam jsem přišla ze zhora a musely jsme zdolat nejdřívě schůdky, ty byly v pohodě, ale pak tam vedl žebřík a to už by se psem byl problém. Naštěstí bylo tolik sněhu,že jsme ho mohly zklouzat po skále po zadku.  A od zastávky v Temném dole jsem se nechlala zpět do Úpy svézt skibusem. 



Třetí výlet byl na Růžohorky. Vzala jsem to z Velké Úpy na Janovy boudy a Potrášky. Cesta byla v pohodě a projetá rolbou. Ani tolik nefoukalo, takže jsme se to užily. Na Růžohorkách už ale dost foukalo a tak jsem to vzala po zelené do Pece. Tady už jsem sněžnice hojně užila. A do Úpy jel  zpátky zase skibus.
Druhý i třetí výlet byl něco kolem 10 km.









2. Orlické hory 

zdroj mapy.cz


Další jednodenní výlet jsme si se Sárou udělaly do Orlických hor. Autem jsme se dopravily do Deštné nad Orlicí a po modré se vydaly na Kamenný vrch. Ani jsem nevěděla, že v noci před tím zde byla nějaká kalamita, ale obec byla bez proudu a nejely ani vleky. V lese taky bylo dost popadaných stromů. Ze začátku svítilo sluníčko, pak docela hustě chumelilo a na cestě byly naváty kupy sněhu. Takže skoro celou cestu jsem krásně sněžnice užila. Hlavně na trase Černý kříž-  Sedloňov vůbec nikdo nešel.










3. Královecký špičák





A další jednodenní výlet jsem si udělala do málo známého místa , na Vraní hory. Tohle pohoří mě už dost dlouho fascinovalo , ať už jsem ho pozorovala z Krkonoš od Rýchorského kříže a nebo z opačné strany, z Adršpašsko teplických skal.
Vlakem jsem přijela do Petříkovic a odsud přes Krausovu vyhlídku, Janský vrch a po hraniční polské cestě až na Špičák. Počasí bylo perfektní, ale za celou cestu jsem až skoro na konci potkala 3 lidi. Zřejmě všichni táhli na Sněžku. ( kterou jsem já mohla fotit teleobjektivem z vyhlídky ) Snežnice jsem taky bohatě užila, ale dalo by se i bez nich. Sníh byl nahoře umrzlý a Sáře trošku dělal problém, byl ostrý pro její packy. Nejtěžší z celého výletu bylo hodinové čekání na autobus v Královci. Bohužel v tomto kraji jsou spoje málo frekventované, tak mi trošku dalo zabrat najít optimální cestu zpátky.