Štítky

sobota 30. září 2017

Podzimní Krkonoše

Na konci září jsem se opět ocitla v Krkonoších a to na rekondičním pobytu našeho sdružení pro neurologické pacienty, kde figuruji jako pořadatel a osobní asistent. Tentokrát jsme poprvé zavítali do Janských lázní, do penzionu Sola Fide který je bezbariérový a byli jsme zde velmi spokojeni.
Samozřejmě, že koloběžka musela se mnou a čas na výlety jsem si taky našla.
Tentokrát se mnou do Krkonoš jel Bobášek - tedy můj Kickbike. Když pominu malé popojíždění po lázeňském městečku, cestu na Stezku v korunách stromů a projížďku do Svobody nad Úpou, zvládla jsem 4 výlety po okolí.

1. Černá Hora - černohorské rašeliniště - Jánské Lázně

11 km




Kromě prvních dvou dní nám počasí přálo, takže jsme si užili podzimně zbarvených Krkonoš.
Jeden den jsem se nechala lanovkou vyvézt na Černou horu. Kabinková lanovka převeze zdarma kolo, koloběžku a vozíčkáře na velkém elektrickém vozíku. Je pravda, že osoba za 160 Kč nahoru je poněkud dražší, ale využití z časových důvodů je  super.
Jela jsem se podívat na černohorskou rašelinu. K vyhlídkové věži věži vede chodníček z klád a na kole se tam nesmí a tak jsem koloběžku po vycházkovém okruhu tlačila. Ve všední den tam bylo i málo lidí a koloběžka mě i dokonce uchránila od pádu, kdy jsme se na mokrém prkně smekla, ale řidítek se udržela.
No a pak jsem si kopec sjela klasickou cestou i pro koloběžky z půjčovny.Také jsem se cestou podívala na skalní útvar Modré kameny.
 Tuto trasu jsem jela i v září 2013 na Yedoo.

2. na Jánský vrch

6 km


A ten samý den jsem se ještě jela podívat na Jánský vrch, místo s výhledem do kraje. Cesta pak vedla lesem, kde jsem byla ráda, že mám Kickbike, jen jsem litovala, že jsem si ho nenastavila do vyšší polohy nášlapu. Na konci cesty u dětské léčebny mě překvapila uzavírka v podobě rozbitého můstku, který jsem musela zdola po trámu, jinde se nedalo projít a vracet se vzhledem ke stmívání se mi nechtělo.




 3. Černá hora - Pražská bouda - Černý Důl - Jánské Lázně

17 km




Další den jsem se s přáteli Danou a Pepou vydala na výlet někam na hřebeny hor. Vyjeli jsme ve složení koloběžka - elektrokolo - a obyčejné kolo na lanovku a opět se přepravili na Černou horu. Původně jsme mysleli, že pojedeme na Thámovy boudy a Velkou Úpu, ale kamenitá cesta se nám moc nelíbila a tak jsme to vzali na Pražskou boudu. Tady jsme si dali občerstvení a rozhodli se, že pojedeme do Pece. Jenže cesta na druhou stranu se nám líbila víc a ještě k tomu jsme zahlédli lidi co měli půjčené elektrokoloběžky a na ty jsme se chtěli podívat, vyjeli jsme směrem na Hrnčířské boudy. Pak jsme pokračovali na Tetřeví boudy a na Černý Důl si to zkrátili šíleným terénním sjezdem, který se mi zdál povědomý - ten jsem sjížděla v srpnu na výletě z Výrovky. (nutno uznat, že na kickbiku se to sjíždělo lépe než na Kostce)
Z Černého Dolu jsme to vzali raději po silnici, ale provoz byl dost hustý, takže to byl trochu adrenalin jak pro nás, tak pro řidiče.
A protože to bylo ve státní svátek, ještě jsme stihli sváteční veselici na Kolonádě v Jánských Lázních, kde jsme to "dobrodružství" zapili.


4. Jánské Lázně - Černá Hora - Pec pod Sněžkou - Svoboda n. Úpou - Ján. Lázně

33 km



A poslední výlet jsme si daly s Danou samy. Od penzionu jsme vystoupaly na Krausovy boudy a tady jsme chtěly pokračovat na Vlašské boudy. Cesta byla krásná, po vrstevnici ale do stanoveného cíle jsme nedojely, protože cesta byla zatarasená stromy a probíhalo tam přenášení stromů pomocí vrtulníku. Škoda, že na rozcestí nebylo nějaké upozornění že cesta je neprůjezdná. Uznaly jsem, že  lidé, možná i my , by jsme ho neuposlechli a stejně tam jeli. 

Takže jsme se vlastním pohonem dopravily na Černou horu, s přestávkou na Pardubických boudách a pak jely stejnou trasou na Pražskou boudu jako den před tím. Pak jsme zvolily sjezd do Pece. To jsme ale pořádně vymrzly, takže v Peci jsme se zahřály polévkou a grogem. 
Pak už jsme po silnici sjely do Svobody nad Úpou a zpět po červené na Jánské Lázně. 
Na silnici by se mi zase lépe jelo na Kostce, ale i na malé koloběžce se dalo. No po tomhle výletu jsem byla utahaná asi stejně jako u nás na rovinkách po stovce.

1. zdevastovaná černohorská boua

1. rašeliniště

1.vyhlídková věž

1.chodníček s výhledy na Sněžku

1. Modré Kameny

2. roztomilá chatička

2. výhledy na Jánském vrchu

2. na Jánském Vrchu


3. sestup z Černé hory

3. Pražská bouda

3. kaplička

3. výhledy

3. stejné místo jako v srpnu

3. kaplička mezi Černým Dolem a Ján. Lázněmi

4. lázeňské cesty do lesa

4. odbočka na uzavřenou cestu

4. Výhledy na Sněžku

4. panoramata

4. my

4. opuštěný domek

4. kostel Jánské Lázně

úterý 19. září 2017

Židovské tour z Havlíčkova Brodu

Havlíčkův Brod - Habry - Golčův Jeníkov - Třemošnice - Heřmanův Městec - Pardubice

83 km

Kostka



 V září počasí výletům moc nepřálo, třeba na sobotu jsem měla několik plánů a nevyšel ani jeden. Takový dobrodruh abych někam jezdila v celodenním dešti zas nejsem.
Ale v pondělí předpověď hlásila celkem hezky a já měla volno, tak nebyl důvod někam nevyrazit. Dala jsem si tedy dlouho naplánované Židovské tour z Havl. Brodu.
Vlakem jsem se nechala přepravit do Havlíčkova Brodu, a našla si trasu 19 a pak podle navigace našla první židovský hřbitov. Byl uzavřený, ale na dveřích bylo, že když zazvoním, bude mi kromě soboty prohlídka umožněna. Přez  plot bylo vidět a myslela jsem si, že nebudu mít tolik času abych za světla dojela domů, tak jsem tedy nikoho neotravovala a u dělala pár fotek přes plot.
Za městem je druhý hřbitov - tyfový. Zde byli pohřbívání židé ze sběrného tábora uprchlíků za 1 sv. války, kdy v táboře propukl tyfus. Ke hřbitovu nevede žádná cesta, je v lesíku v poli. Obcházela jsem tedy brambořiště a přemýšlela kudy se tam dostat. Po předešlých deštích bylo bahno a to se lepilo na boty i koloběžku. Už jsem to chtěla vzdát, když jsem si všimla jednoho méně vzrostlého řádku a tím jsem se tam celkem suchou nohou dostala.
Pak se zase polem dostala k hlavní silnici, kterou jsem rychle přejela směr Knyk. Zde až skoro do Habrů byla cesta do kopce a tak jsem si říkala, že do tmy to rozhodně domů nestihnu. Po trase 4156 jsem dojela do Habrů, tady jsem minula synagogu a pak našla hřbitov na modré turistické za městečkem. Ten byl přesně takový , jaké ráda navštěvuju. U rybníčka , na samotě a otevřený.Tam jsem si focení užila.
A pak už to bylo krásně z kopce do Golčova Jeníkova. Cestou lesem jsem potkávala houbaře s plnými košíky.
V Golčově Jeníkově je také židovský hřbitov, ale není přístupný, udělala jsem jen pár fotek přes zeď, ta byla ale dost vysoká.  Na náměstí zde také mají pamětní kámen s nápisem, že se jedná o střed České Republiky. Nevím jak k tomu došli, mě to tak podle  mapy  nepřipadá.
Pak už to bylo pořád až do Třemošnice z kopce, takže jsem věděla že mám dobrý čas a za světla to stihnu.
Z Třemošnice jsem to vzala údolím po 4127na Peklo, pak vystoupala poslední kopec za Prachovicemi a sjížděla do Heřmaňáku a na Pardubice.

ráno slibovalo krásné počasí

židovský hřbitov Havl. Brod

Havl. Brod

tyfový hřbitov

pohled do kraje

hřbitov Habry

hřbitov Golčův Jeníkov

střed ČR

vápenka Třemošnice

duha nad Pardubicemi

sobota 9. září 2017

Dny kulturního dědictví - Chrudim

Pardubice - Medlešice - Chrudim a zpět

32 km

Kostka
V tyo dny se konají akce s názvem Dny evropského dědictví , kdy jsou zpřístupněné různé památky, buď zdarma, nebo s doprovodnými akcemi. Jsou i otevřená místa jinak běžně nepřístupná. V roce 2015 jsem si je v Pardubicích projela na koloběžce. A tak jsem se tentokrát vydala s kamarádkou Zuzanou, která jela na kole na výlet do Chrudimi. 
Tady jsme navštívily Prachárnu, Muzeum barokních soch, arciděkanský kostel a jeho věž, Mydlářovský dům, podzemní sklepy, bývalou věznici a Regionální  muzeum. 
V Regionálním muzeu stojí za shlédnutí výstava Mozaika z dějin regionu, kdy pomocí zrcadel je geniálně upravený prostor a vytváří tak iluze skutečnosti. V Mydlářovském domě, kde je muzeum loutek jsme si vystoupaly do věžičky. V Arciděkanském kostele se dalo jít do krovů a podívat se na zvony, a bývalém vězení byla i přednáška s hranou scénkou o chytání zločince. 
Co mě ale zaujalo nejvíce, byla socha Krista v Muzeu barokních soch, kdy ruka Krista je v gestu "paroháče - satana". Jistě to bude mít nějaký skrytý význam, pokud se mi to dokáže někdo vysvětlit, budu ráda.

zdroj fotky facebook Muzeum barokních soch

Pak jsme se stejnou cestou vracely do Pardubic a ještě navštívily nově postavenou knihobudku na Přihrádku. 

Prachárna

zvon kostela Nanebevzetí Panny Marie

miniaturní loutkářská dílna, Mydlářovský dům

Mydlářovský dům

cela s vězněm

dvoukoláky na kterých se převáželi popravení vězni

knihobudka na Přihrádku - Pardubice

pátek 1. září 2017

Tři výlety v Krkonoších

Poslední prázdninový týden jsem trávila v podkrkonoší a tak jsem si musela udělat pár výletů za krásnými panoramaty.
Byla jsem jako doprovod dvou rybářů ( z toho jednoho vozíčkáře ) a protože nevydržím sedět na jednom místě, koloběžka musela se mnou. Naštěstí se mi do přeplněného auta vešla Kostka díky použití rychloupínáku na přední kolo, takže jsem si mohla troufnout i na delší výlety.
Byli jsme ubytování v kempu Dolce, který je bezbariérový. Naštestí bylo již po sezóně, nebylo tam mnoho lidí, kemp byl pěkný a udržovaný, jen bych jim vytkla rušení nočního klidu, kdy řev opilých lidí od kiosku se nesl celým údolím.

1. Na Výrovku a po hřebenech zpátky

Pec p. Sněžkou - Výrovka - Pilníkov Dolce 

66 km

Kostka



První den jsem se nechala cyklobusem přepravit z Trutnova do Pece pod Sněžkou. To jsem se z Dolců musela 6 km dopravit na autobusák. Tady mají cyklobusy trošku jiné uchycení kol než u nás, takže koloběžka šla do zavazadlového prostoru busu. Řidič s tím měl asi jíž zkušenosti, protože za gumicuky by opravdu koloběžka na háku moc nedržela.
Než jsem odjela na tuhle dovolenou, pohrávala jsem si s myšlenkou, že dobudu s koloběžkou Sněžku. Když jsem v Peci vystoupila a viděla mraky turistů, co jdou na lanovku, tak jsem začala pomalu od tohoto  nápadu upouštět. Mám raději projížďku krásnou krajinou bez lidí. Takže jsem povětšinou tlačením vystoupala na Výrovku a pak si dala hřebenovku po červené 1A . V Chalupě na rozcestí jsem si dala kafe a limonádu a pak sjížděla na Renerovky, kde byla má oblíbená panoramata a taky málo lidí. Horské boudy se mi líbí víc než střediska jako třeba v Peci. Jednou si nějakou dovolenou s bydlením na pravé horské boudě určitě udělám.
Pak jsem sjela na Lahrovy boudy a po 1B pokračovala dál. Nějak nefungoval stopař na mapách.cz, takže tam není přesně uvedena trasa a taky mě obral o 18 km, po druhé signál vypadl za Pilníkovem.
Po 1E jsem sjela na Černý důl a protože jsem v navigaci měla nastaveno horské kolo vedlo mě to na Zrcadlové údolí. To už se mi ale nechtělo jet lesem, protože to vypadalo spíše, že budu tlačit a silnice dolů byla lákavá a s krásným asfaltkem, vzala jsem to navzdory Marcelovi na Hostinné a Pilníkov a od soudu přijela na kemp. Takže výlet samotný mi hodil 60 km.

2. Na Rýchory

Dolce - Stachelberg - Prkenný důl -  Rýchory - Mladé Buky - Dolce

47 km




Druhý den jsem se vydala po svých na Rýchory. Ty jsem navštívila na Yedoo v roce 2013, akorát, že tenkrát byla nahoře mlhla, tak ani nevím jak to tam ve skutečnosti vypadalo. Do rodinné mluvy pak vzešel pojem "vyjet na rýchory" ve smyslu, někam se plahočit a nic z toho nemít. 
Tentokrát mi ale počasí přálo a tenhle výlet jsem si užila asi nejvíc. 
Z Trutnova jsem pokračovala po 4213 na Stachelberg. Zde je od roku 2014 rozhledna Eliška, musela jsem si tedy na ní vylézt. Pod rozhlednou je vojenské opevnění a tvrz Stachelberg. Právě tenkrát v roce 2013 jsme tam byly ale za špatného počasí. 
Pod rozhlednou jsem si dala menší odpočinek a "hodila řeč" s německým motorkářem, krerý se zajímal o koloběžku, jak se na ní jezdí. Směsicí němčiny a angličtiny a názorné ukázky se to dozvěděl, a popřál mi hezký den. Také jsem mu vysvětlila, že se s tím lépe jezdí po silnicích a " no cros", nedá terénem. Po druhé jsem ho potkala na parkovišti a to už neveřícně koukal, když jsem zabočila na červenou turistickou, právě do terénu. Chtěla jsem se vyhnout hlavní silnici a sjet na Prkenný důl.
Pak jsem vystoupala tlačíc kolobežku na Rýchorský kříž. To mě moc nebavilo a tak jsem si i zpívala, pouštěla muziku a dělala drobná zpestření, jako: až budu mít na tacháči 300 metrů - tak se napiju, nebo až budu mít 400 - tak se kouknu na navigaci jak to mám ještě daleko, až budu na rozcestí - dám si sušenku. Na rozcestí jsem ale už uviděla Rýchorskou boudu, loupla do sebe jen cukr a pokračovala s občasným focením na vrchol. V horské boudě, kterou jsem konečně viděla v reálu a bez mlhy dala zaslouženou polévku a malé pivo.
Pak jsem sjížděla po žluté na  Antonínův důl až do Mladých buků. Sjez to byl moc pěkný po hezkém asfaltu. Dojela jsem do Trutnova, kde jsem nakoupila potraviny pro mé spolukempovníky.

3. Na Pomezky a Jánky

Pomezní boudy - Jelenka - Horní Maršov - Janské Lázně - Trutnov - Dolce

51 km


Třetí den jsem se opět nechala z Trutnova vyvézt cyklobusem, tentokrát na Pomezní boudy. Pak jsem se dopravila na Jelenku a chvíli zase přemýšlela o tom, že vystoupám na Sněžku. Když jsem ale viděla cestu, usoudila jsem , že by to byl holý masochismus, raději se budu kochat. Tímto tedy smekám před všemi co na Sněžce s koloběžkou byli. Tak jsem tedy koloběžku na Jelence zamkla o sloupek a pěšky se vydala aspoň na Svorovou horu vyfotit si panoramata. 
Pak jsem po silnici sjela až do Horního Maršova a odsud po 1B na Janské Lázně. Zde máme být koncem září s naším sdružením pro neurologické pacienty na rekondičním pobytu, tak jsem si byla obhlédnout penzion do kterého jedem a prostředí. Pak jsem uličkami po červené, protože hlavní silnice byla uzavřená sjela na Svobodu nad Úpou a zase přes Mladé Buky do Trutnova a na Dolce. 

1. připravena na cestu

1. horské louky

1. panoramata od Výrovky

1. hořec

1. u renerovek

1. kostelík Fořt
2. kočky v Trutnově

2. rozhledna Eliška ,Stechelberg

2. výhled na Žacléř

2. od Rýchorského kříže

2. chaloupku kterou jsem fotila i v roce 2013

2. Rýchorská bouda

2. zasloužené občerstvení
3. nad Krkonošemi se to mračilo

3. cesta na Jelenku

3. pod Svorovou horou

3. nejblíž jak jsem se ke Sněžce dostala

3. panorama ze Svorové hory

3. nad Horním Maršovem