Štafetový závod koloběžek
Mizuno cup 2015
Poprvé v životě jsem se zúčastnila závodu koloběžek, a to štafety tříčlenných družstev na Pardubické 9 . Doposud jsem se závodění úspěšně vyhýbala, protože jsem spíše kochací výletní koloběžec, a když vím že závod nedám v limitu, tak se nikam nehrnu. Na Devítku jsem se nechala umluvit, protože děvčatům týmu Ekovelo.cz-ženy chyběla právě jedna žena. S Pavlínou a Hankou jsme vyfasovaly startovní číslo 620, svítivě žlutou Kostku tour3 s čipem a tričko Mizuno. Jelo 11 týmů koloběžců, některé byly složené z rodinných příslušníků více generací. Každý účastník musel ujet 1750 metrů a předat koloběžku parťákovi. Moje výhoda byla v tom, že jsem trasu kolem zámku a Labskou ulicí dokonale znala, jezdím tudy několikrát týdně, tak vím o každém hrbolku a nerovnosti.
Startovalo se z Pernštýnského náměstí, kde jsou dlažební kostky až na Přihrádek, ale naše Kostky si s tím skvěle poradily a nevím o nikom, že by měl Kostku ve skluzu. Jediné co bych jim vytkla, jsou u zapůjčených koloběžek obyčejné gripy. Bolí z nich zápěstí, proto jsem si u své koloběžky nechala dát ergonomické rohy.
Před výstřelem ze startovní pistole nastal zmatek a nemohli jsme se dohodnout zda se máme vrátit modrou nebo žlutou bránou. Jela jsem jako první z naší trojice a nebyla jsem si jistá kudy, ale pořadatelé to mezitím vyřešili a postavili zátarasy a nás to navedlo správně na modrou bránu. Jela jsem co to dalo, u zámku se mi sice do cesty připletl turnus nicnechápavších důchodců, ale zdárně jsem dojela. Na stupních vítězů jsme sice nestanuly, ale nebyly jsme ani mezi posledními. Naše trojice skončila přesně uprostřed. Naši kamarádi však stupínky vítězů poznali a k tomu jim patří velká gratulace.
Pak ještě následovaly starty štafet běžců a lidový běh. Já už se ale šla občerstvit a to pivko co jsem si dala mi výtečně chutnalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat