Štítky

čtvrtek 30. dubna 2015

Pardubická Devítka 2015

Štafetový závod koloběžek
Mizuno cup 2015


Poprvé v životě jsem se zúčastnila závodu koloběžek, a to štafety tříčlenných družstev na Pardubické 9 . Doposud jsem se závodění úspěšně vyhýbala, protože jsem spíše kochací výletní koloběžec, a když vím že závod nedám v limitu, tak se nikam nehrnu. Na Devítku jsem se nechala umluvit, protože děvčatům týmu Ekovelo.cz-ženy chyběla právě jedna žena. S Pavlínou a Hankou jsme vyfasovaly startovní číslo 620, svítivě žlutou Kostku tour3 s čipem a tričko Mizuno. Jelo 11 týmů koloběžců, některé byly složené z rodinných příslušníků více generací. Každý účastník musel ujet 1750 metrů a předat koloběžku parťákovi. Moje výhoda byla v tom, že jsem trasu kolem zámku a Labskou ulicí dokonale znala, jezdím tudy několikrát týdně, tak vím o každém hrbolku a nerovnosti.
 Startovalo se z Pernštýnského náměstí, kde jsou dlažební kostky až na Přihrádek, ale naše Kostky si s tím skvěle poradily a nevím o nikom, že by měl Kostku ve skluzu. Jediné co bych jim vytkla, jsou u zapůjčených koloběžek obyčejné gripy. Bolí z nich zápěstí, proto jsem si u své koloběžky nechala dát ergonomické rohy. 
Před výstřelem ze startovní pistole nastal zmatek a nemohli jsme se dohodnout zda se máme vrátit modrou nebo žlutou bránou. Jela jsem jako první z naší trojice a nebyla jsem si jistá kudy, ale pořadatelé to mezitím vyřešili a postavili zátarasy a nás to navedlo správně na modrou bránu. Jela jsem co to dalo, u zámku se mi sice do cesty připletl turnus nicnechápavších důchodců, ale zdárně jsem dojela. Na stupních vítězů jsme sice nestanuly, ale nebyly jsme ani mezi posledními. Naše trojice skončila přesně uprostřed. Naši kamarádi však stupínky vítězů poznali a k tomu jim patří velká gratulace. 
Pak ještě následovaly starty štafet běžců a lidový běh. Já už se ale šla občerstvit a to pivko co jsem si dala mi výtečně chutnalo. 







neděle 26. dubna 2015

Otevírání lázeňské sezóny v Litomyšli

Vysoké Mýto - Vraclav - Džbánov - Cerekvice n. L. - Litomyšl
Litomyšl - Tržek - Hrušová - Vysoké Mýto

48 km

Kostka







Poslední dubnový víkend se konalo tolik akcí, že jsme nevěděly na kterou dřív, ale nakonec jsme spojily 3 najednou. A to výlet na koloběžce, návštěvu Litomyšle s akcí Lázně ducha a ještě jsme si odskočily na Rockové vítání jara
Autem jsme se tedy přiblížily do Vysokého Mýta, kde jsme ho nechaly na parkovišti u Lidlu a vyjely po zelené na Vraclav, podívat se na Barokní areál. Pak jsme pokračovaly do Litomyšle přes Knířov, Džbánov a Cerekvice. Za Tržkem jsme sjely do lesa po zelené k rybníku Košíř a přijely do Litomyšle na lázeňskou kolonádu.Touto cestou to bylo do Litomyšle 29 km. Tam jsme se potkaly s přáteli, občerstvily se a vydaly na zpáteční cestu do Mýta. Tentokrát jsme použily novou cyklostezku na Tržek, kterou jsme v mapě ještě zakreslenou neměly, ale všimly jsme si jí při cestě tam. V Cerekvici jsme jely rovně na Hrušovou a po druhé straně do Vysokého Mýta. Tuto cestu jsme si vyloženě užily, byla ještě krásnější než cesta tam, také spíše z kopce a hlavně už nefoukal vítr. Tato cesta byla dlouhá 17 km.
V Mýtě jsme ještě koupily občertvení na další akci a autem se přesunuly do Potštejna, kde se odehrávalo na tábořišti Vochtánka Rockové vítání jara. Je to rockovo metalový festival s dlouholetou tradicí který pořádá spřátelená skupina Rádio Jerevan. Tam jsme nechaly auto na náměstí a na Vochtánku se přiblížily na koloběžkách, takže ještě další 3 km k tomu. Za celý den i s popojížděním nám to dalo 51 km. 

cesta na Vraclav

Barokní areál Vraclav

kostelík Knířov

u rybníka Malý Košíř

krásné černé stroje

Litomyšl

nová stezka na Tržek

hradby Vysoké Mýto

sobota 11. dubna 2015

Přehrada Les Království

Přehrada Les Království - Hájemství - přehrada

17 km

Yedoo




Když jsme se v sobotní krásné ráno probudily, obě nás trápil nějaký problém. Jednu migréna, druhou bolest zubu. Ale protože jsme měly naplánovaný výlet na který jsme se moc těšily, bolístka jsme silou vůle překonaly a se zásobou ibalginů  vyrazily s naší fenkou a Yedoočky do přírody.
Autem jsme se dopravily k přehradě Les Království u Bílé Třemešné. Na hrázi, která je svojí architekturou vyjímečná, bylo spousty lidí, přijely jsme tak akorát, že se dalo zaparkovat. Stačilo ale po zelené turistické sjet do lesa  a po celý výlet jsme si užívaly klid a probouzející se jarní přírodu. Potkaly jsme jen pár cyklistů. Po 4,5 km na zelené stál nový turistický přístřešek i vestavbou krbu, tak jsme poseděly a nasvačily se. Dále pak je v mapě značeno několik míst nesjízdných, ale jen kousek jsme musely do kopce koloběžky nést, pak se daly tlačit. Napojily jsme se na žlutou a projely kolem Slučích skal do osady Hájemství. Zde je přírodní expozice, dětské hřiště vyrobené z kusů stromů a model Krkonoš postavený z kamenů. Také je tu hezký turistický přístřešek a stromy z keltského kalndáře, kde si každý může najít svůj strom podle svého znamení. A pak už nás čekal jen sjezd dolů zpátky k přehradě. Taky by jsme to ani nebyly my, abysme nebloudily. Zajely jsme si však jen kousek a vůbec nám to nevadilo. Tohle byl jeden z našich asi nejkrásnějších výletů.

přehradní hráz

přehrada

cesta lesem

přístřešek

i s ohništěm

zasněžené Krkonoše

osada Hájemství

část modelu Krkonoš a hřiště

sjezd dolů k přehradě

z druhé strany

sobota 4. dubna 2015

Na Chrudim

Pardubice - Medlešice - Chrudim - Vestec - Pardubice

33 km

Kostka




Namlsali jsme se krásného počasí a paní příroda nás chtěla vrátit zpět nohama na zem, tak nám na počátkem dubna vrátila zimu. Na velikonoce sice po několikrát změněné předpovědi hlásili šeredně, déšť a sníh, ale sobota se celkem vydařila. Bylo sice chladněji , ale svítilo sluníčko a tak jsme s přátli Květou a Pavlem vyjely na menší výlet po okolí. Hlavně proto, že měli novou koloběžku Kickbike  Race Max28 kterou jsem si chtěla vyzkoušet. Pojezd to byl suprový, pro mě tedy nezvyk jet na galuskách, připadala jsem si jako na žiletkách.
Společně jsme dojeli do Chrudimi, kde jsme se rozdělili a my jely zpět přes Tuněchody do Pardubic. Cestou jsme zahlédly pána na historickém kostitřasu. Škoda že jsem neměla čas na focení.