Štítky

sobota 21. dubna 2018

Koloběžka tour Železné hory

Pardubice - Heřmanův Městec - Lichnice - Vápenný Podol - Pardubice

62 km

Kostka





V sobotu jsem se zúčastnila 7. ročníku Koloběžka tour do Železných hor. Tato akce pořádaná partou Ekovelo.cz se tradičně koná začátkem jara jako zahájení koloběžkové sezóny.
V minulých letech se konala v měsíci březnu, ale na žádost členů - tedy spíše členek, kde i já jsem si přidala hlas, se akce kvůli počasí posunula na duben.
Letošní počasí v březnu stejně koloběžkování moc nepřálo, zato tento víkend byla skoro tropická vedra.
Z Pardubic jsme vyrazili v počtu 6 lidí a v Heřmanově Městci se připojily 2 členky jedoucí napřed a pak dva opozdilí účastníci.


Jako tradičně jsme se na oběd stavili v hospůdce na Podhradí a pak se dva členové rozloučili, cestu směrovali ku Praze s nočním zakempováním. 


My zbylí jsme si ještě sjeli do Heřmanova Městce doplnit vodu a stavili jsme se na zmrzlině a kávě.
Do Pardubic na cílové stanoviště jsme pak dojeli v počtu 4 lidé. 

Děkuji všem za krásnou akci. Ústní souhlas k uveřejnění fotek mám, doufám , že si jej nebudu muset v souladu s novou vyhláškou GDPR obstarat i písemně. 


čtvrtek 19. dubna 2018

Pár tipů

Na výlety na koloběžce teď z důvodu velkého pracovního vytížení čas nemám, ale i tak jsem se , když je tak krásně dostala ven.

Vytáhly jsme Kostéčky a jely se podívat do Krámku Bez obalu do Brozan.

Nakoupily jsme rýži, cizrnu, čočku, nějaké to koření a také jsme si nechaly namíchat směs oříšků a sušeného ovoce, jen tak na mlsání.
Vše jsem pak vezla v krabičkách , částečně na předním nosiči a částečně v baťůžku. No celou cestu jsem pěkně hrkala. Ještě jsme si měly koupit nemletou kávu, ta by se tím hrkáním určitě umlela.

Baťůžek mám nový od hradecké firmy Corazon . Kupovala jsem ho přímo ve firemní prodejně a ten můj model je Sahara 32.

 Už byl se mnou na Kraličáku a na Krkonošském čundru. Na koloběžku jsem ho vzala poprvé. Sedí dobře, protože má bederní pás, takže ramena nebolí. Já bych ale asi dlouhodobě s větším a plným batohem na  zádech na koloběžce jezdit nemohla. Takže bagáž budu řešit spíše na přední nosič.

A ještě mám jednu super věc na cesty : a to  KPZ - krabičku poslední záchrany

Koupila jsem ji na Fler Jarmarku od dvou mladých sympatických lidiček a krásně jsme si popovídali o cestování.
Dá se pořídit zde a obsahuje dost důležitých a hodících se věcí na cesty.

Takže sezóna je v plném proudu, doufám , že se mi vydaří. Mám naplánováno spousty výletů, jak pěšky, tak na koloběžce.

PS: tyhle věci chválím sama za sebe, protože jsem s nimi spokojená a všem fandím, žádný sponzor si mě neuplatil :-)

středa 11. dubna 2018

Čundr v Krkonoších

Na rozloučení se se sněhem jsme se kamarádkou Káčou vydaly na třídenní putování Krkonošemi.
Naši pejsci, stejně tak jako koloběžka však museli zůstat doma. Takže jsme se vyzbrojily turistickými hůlkami, nesmeky a vyrazily do Krkonoš. Sněžku jsme sice nepokořily, ale i takto byl nádherný výlet.

1. den
Pec pod Sněžkou - Dvorské boudy

13 km

 Autobusem jsme se dopravily do Pece pod Sněžkou a odsud jsme se dostaly po žluté na Pražskou boudu. Zde byli úplně vyjedení, nic k jídlu ani točené pivo.
Tak jsme dál pokračovaly na Liščí hřeben. Z původně jasné oblohy se stávala zamračenější, až nás na vrcholku Liščí hory zastihla bouřka, déšť a kroupy.

Se staženou prdelí jsme došly do Boudy na rozcestí a byly šťastné za azyl a poslední točené pivo.Pak už jsme to měly kousek na první ubytování, Dvorské boudy. Tady jsme měly zamluvený nocleh pokoji třídy Tourist. Pokoj byl obyčejný, ale bouda jinak čistá, nové sociální zařízení, přátelský personál a výborné jídlo. A na Krkonoše za super cenu. 
Měli zde i jednu kuriozitku, tu jsem si ale bohužel nevyzkoušela, své promočené boty jsem raději svěřila sušáku, takže na Yedoočko na lyžích jsem si stoupla jen na chodbě. 

2. druhý den

Dvorské boudy - Luční hora - Polsko - Bradlerovy boudy

17 km


Druhý den nás přivítalo azurové nebe a tak jsme s nadšením vyrazily na cestu. Došly jsme na Luční boudu, kde jsme si daly místní pivo a pak pokračovaly na Polskou stranu Krkonoš. Tady nás přivítala cedule, že jsme povinni koupit si vstupné do hor. Nějaké povědomí o tomhle poplatku mám, ale nějak jsem na to zapoměla. Mělo to být 6 zlotých. Káča to chtěla vzdát, protože si myslela že je to 6 eur. Klidně bych ten poplatek někomu zaplatila, ale neměla jsem možnost.Je tam možnost platit chytrým telefonem, jenže my jím nedisponujeme. Přemluvila jsem Káču že se vracet nebudem a když potkáme nějakého strážce, tak mu klidně zaplatíme a ukážem naše mobily, že fakt nemáme jak a můj tablet slouží jen jako navigace. Nakonec jsme nikoho nepotkaly a užívaly si nádherných výhledů a málo turistů.


Dokonce jsme ani nemusely použít nesmeky, sníh byl mokrý a ani jsme se moc nebořily.
Když jsme došly na českou stranu hor, od Petrovny jsme to vzaly po modré na Bradlerovy boudy, kde jsme měly další ubytování. Tohle ale byl nejobtížnější úsek naší cesty, tady jsme se už bořily dost a nakonec i Káča těsně před chatou se propadla do potoka. 
Ubytování jsme měly v noclehárně, ale byly jsme zde samy, takže pohoda. No ceny oproti minulé boudě byly větší.

3. den
Brádlerovy boudy  - Špindlerův Mlýn - Strážné
15 km

Ráno po snídani jsme se vydaly na poslední úsek cesty, do Špindlu. Zde jsme na chvíli navlékly i nesmeky, cesta dolů klouzala, protože v noci trochu mrzlo. Jenže za chvíli za námi jela rolba, takže nám cestu prohrnula. Ve Špindlu jsme si daly občerstvení a pěšky se dostaly do Srážného, kde jsme zrovna chytily autobus. 






středa 4. dubna 2018

Dupnutí do Hradce

Pardubice - Dříteč - Hradec Králové - Čeperka - Pardubice

64 km




Ve všední den po Velikonocích, kdy už snad napořád ukázalo jaro svojí tvář , jsem se odebrala na výlet. Na poslední chvíli mi odřekla parťačka a tak jsem vyrazila sama, nazdařbůh,  ka mě noha nesla.
Z Pardubic jsem to vzala po trase č.2 do Dřítče a pak po 4120 na Vysokou nad Labem. Tady jsem se zastavila u rozhlednyy Milíř.
Dále jsem to pak vzala na Nový Hradec Králové, okolo hvězdárny. A zastavila jsem se na Vyhlídce u Rozárky. Byly krásně vidět zasněžené Krkonoše, které bych ještě chtěla tuto sezónu navštívit.
Toto místo je kuriózní tím, že v dobách totality tu byl záměr vybudovat letní sjezdovku na "kartáčích".Ač z Hradce původně pocházím, nevzpomínám si, že by to někdy fungovalo.
Pak mě noha zanesla do středu města, na nábřeží. Tady jsem si vzpoměla, že je tu nově otevřená prodejna Kostky. Tak jsem chvíli přemýšlela jestli něco nepotřebuju a rozhodla se tam podívat.
Z tohoto nápadu vznikly asi 2 příjemně strávené hodinky na pokecu u Jardy v prodejně. Popovídala jsem si s nadšenými koloběžci, dostala kávičku a ještě jsem svojí Kostéčce pořídila nový nosič na bagáž.
S příslibem, že se někdy zúčastním Hradeckých středečních vyjížděk jsem vyjela na cestu zpět.
Ale ještě jsem si zajela do Věkoš vyfotit si další Židovský hřbitov do sbírky. I v toto roce budu tématicky objíždět Židovské památky. Na to jsem si i pořídila mapu se všemi zakreslenými.
Pak jsem to vzala zpátky k Labi a přes město se dostala ven na Březhrad a Opatovice. Kudy jsem se pak vracela zpátky.
Jelikož jsem pak večer jela do práce, tento den mi nakonec hodil 72 km.