Z Orlických hor do Krkonoš

1. Šerlich - Hronov - Trutnov - Pěnkavčí vrch

93 km

Kostka

zdroj mapy.cz

Bratr s partou měli na víkend pronajatou chalupu na Pěnkavčím vrchu v Krkonoších a tak jsem se vydala za nimi na koloběžce. Abych to měla zajímavější, zvolila jsem cestu z Orlických hor.

Na Šerlich jsem se nechala vyvézt cyklobusem a pak jsem pokračovala přes Sedloňovký vrch na Olešnici.

 Nastavila jsem si navigaci z mapy.cz a protože pan Leoš co tam povídá nějak stávkoval, tak jsem si na samém začátku z Olešnice zajela kus do kopce na opačnou stranu. Trošku ( víc ) jsem mu vynadala a kopec si sjela zase spátky do Olešnice. Pak byl krásný sjezd až do Polska. Ještě před tím měla být uzavírka silnice mezi Borovou a Českou Čermnou i pro kola, ale jiní tam jezdili, tak jsem zákaz ignorovala. A udělala jsem dobře, nic se tam už nedělo a ještě jsem si užila sjezd na novém asfaltu. 

Projela jsem částí polska do Hronova, tuto trasu přes Velké Poříčí už jsem jednou jela.

 Pak jsem se dostala na Radvanice a chvíli jsem si odpočala a podívala do navigace. Původně plánovanou trasu přes Rýchory jsem zamítla, časově bych asi nestihla dojet za světla. Takže jsem to přeplánovala jako silniční kolo přes Trutnov. A nastalo stoupání, přejezd Jestřebích hor. Tady jsem v lese trochu zabloudila, a místo vracení jsem raději vzala klouzáním s koloběžkou po stráni. Tak jsem se dostala na trasu 4209 a sjezd na Bohuslavice.

V Poříčí u Trutnova jsem toho měla dost a přemýšlela, že to vzdám a zavolám si o auto na telefonu. Chvilku jsem si odpačala a vyrazila dál. V Mladých Bucích jsem si dala klobásu a birel a pak už do kopečka po hlavní silnici přes Svobodu nad Úpou a Horní Maršov ( kde vždycky obdivuji barokní zámeček v zatáčce a chtěla jsem si ho vyfotit, jenže už bylo špatné světlo, tak si říkám že si ho vyfotím druhý den ) dostala ke křižovatce na Velkou Úpu. Tady se už stmívalo a tak jsem si cestu zkrátila po žluté turistické, a koloběžku vytlačila pod Pěnkavčí vrch. Naštěstí mi bratr s neteří přišli s čelovkou naproti. 

2. Pěnkavčí vrch - Pec pod Sněžkou - Hrádeček - Kocbeře - Kuks - Hradec Králové - Pardubice

105 km

Druhý den, po přespání v romantické staré hájovně jsem se vydala na cestu zpět.

 Vzala jsem to na Pec pod Sněžkou a pak po hlavní silnici na Svobodu nad Úpou. Před Horním Maršovem začínaly být kolony aut , asi nějaká nehoda, říkám si. Když jsem je předjela, to co jsem uviděla mi vehnalo slzy do očí. Onen zámeček v Horním Maršově hořel.

Pak jsem sjela do Mladých Buků a přes přírodní park Hrádeček na Vlčici.

Vystoupala jsem kopec na Kocbeře a chtěla jet na Kohoutov, ale byl tam zákaz a tak jsem se rozhodla sjet na Choustníkovo Hradiště po hlavní silnici. Byla to trošku sebevražedná akce, provoz je tu dost velký, divím se , že na mě nikdo netroubil.

Před Kuksem jsem si dala ve Mlýně oběd a tady jsem si nějak omylem vypnula stopaře, takže nemám záznam druhé poloviny cesty.

Pak už jsem jela klasicky po trase č.2 až do Hradce Králové. Potkávala jsem i dost koloběžců, ale většina na mě divně koukala proč je zdravím. Až jeden před Hradcem mš udělal radost pozdravem Trhni si.
Bylo docela vedro, ale tak nějak jsem se doplácala do Pardubic. Cesta i s přestávkami mi trvala 9 hodin a průměr něco kolem 15 km/h.




Pár dní před tímto výletem jsme také byly s mojí fenkou na pěší dovolené.
Tentokrát v Českém středohoří a pak jsme pokračovaly směr sever.
zdolaly jsme kopce Lovoš, Bukovou horu, Ralsko a pak Tanvaldský špičák.

Navštívily jsme skanzen Zubrnice a židovský hřbitov v Úštěku.

Spaly jsme v kempech Marina u Litoměřic, tábořiště Boreček u Ralska a v kempu pod Tanvaldském špičáku.
Kem u Litoměřic nedoporučuji, byly zde stoleté sociálky,které nikdo nikdy neuklízel, všude odpadky, prostě snad nejhorší kemp který jsme kdy navštívily. Bohužel  v tomto kraji toho moc není na výběr.
Další dva kempy už byly v pohodě a nejvíc se nám líbil Boreček, ale pokud je zde víc lidí, je zde jen jedna sprcha, což je docela málo. Je to vodácké tábořiště a my zde nyli skoro samy, ale to jen z důvodu, že řeka není momentálně pro vodáky sjízdná.