Kilo do nejtemnějšího Pekla

Pardubice - Hradec Králové - Jaroměř - Třebechovice p.O - Pardubice

102 km

Kostka

 Vydala jsem se na úzce tématický "pochmurný " výlet. I když některá potkaná místa nebyla záměrem.
Jelikož mám ráda tvrdou muziku a letos jsem se z pracovních důvodů nedostala jako divák na festival Brutal Assault, dojela jsem se tam jen tak podívat.
Cestou z Pardubic tam jsem projela obce HROBICE a POHŘEBAČKA a v Hradci Králové jsem minula dům s číslem popisným 666.

V Jaroměři - Josefově jsem byla celkem brzo, za 3 hodiny, jelo se mi po stezce č. 2 nádherně a průměr jsem měla něco k 17 km/h. Na místě jsem se setkala s kamarádkou a došly jsme si spolu na oběd.
Zpáteční cestu jsem vzala na Třebechovice pod Orebem, ale to už jsem jela proti větru.
A tématicky jsem ještě potkala černou kočku a v Býšti černé býky.

Testování koloběžky Kostka Trip

Pardubice - Hradec Králové a zpět

47 km

Kostka

V pondělí jsem se vydala po svých do hradecké prodejny Kostka pro nový blatník. Rozhodla jsem se zakoupit si jen to plechové lízátko, na které lze přidělat taštička. 

Opět to byla příjemně strávená doba na pokecu s nadšeným koloběžkářem Jardou a ještě jsem si mohla vyzkoušet Kostku Trip.

Na příští rok uvažuji o obnově koloběžkové stáje a zřejmě pujdu opět do značky Kostka na kterou jsem zvyklá.

Dostala jsem k vyzkoušení model Trip, který oproti mé koloběžce disponuje předním kolem velikosti 28 '' a zadním 24''. 

Koloběžka měla pro mě dost výhod , ale také nějaké nevýhody. No rozhodně mám o čem přemýšlet.

Mezi výhody patří to, že opravdu jede. Stačí se jednou odrazit a délka dojezdu je větší než u obyčejné Kostky. Délka nášlapu je větší a tak koloběžka dovolí ještě lepšímu protažení zad. Zdá se bytelnější a tak bych se nemusela bát s plně naloženými řidítky jezdit i po horším terénu.

Mezi nevýhody pro mě, je, že je poněkud velká. Se svými 168 cm a 55 kg jsem si připadala malinká. Také to, že ji parkuji v bytě mě zabere víc místa . Zatím se nevyrábí blatníky a jiné obutí. 

Je pravdou, že na čundry se zas až tak nedostanu často jako na výlety okolo komína. Takže za mě zatím připadá v úvahu nechat si postavit individuálně něco z nové řady Tour. 

Nakoupilajsem tedy blatník i taštičku a ještě jsme řešili přidělání cykloláhve. Její vyšší umístění mi více vyhovuje. Jen jsem pak musela držák vypodložit filcem, protože se mi sesunul.

Na zpáteční cestě jsem se vykoupala v Opaťáku a ještě si stihla udělat koloběžci oblíbenou fotku s balíkem slámy.

Někdo si fotí selfíčka, našpulenou pusu či poprsí, koloběžci zase balíky slámy. No a u nás už skoro všecky zemědělci sklidili ale přesto se mi podařilo jedny z posledních na poli vidět. 

Pěší čundr

Před úmornými vedry ve městě jsme musely s kamarádkou Káčou a mojí psí společnicí Sářenkou vypadnout do hor.

Zvolily jsme Kralický Sněžník a Rychlebské hory a pár dni se tam potulovaly.

1.den

Králíky - rozhledna Klepáč - Kralický Sněžník - kaplička

 26 km

Do Králík jsme se přepravily autem a to tam zanechaly. A pak jsme se pěšky vydaly na rozhlednu Klepáč, kdy jsme se teprve sžívaly s našimi krosnami. A tak jsme každou chvíli odpočívaly. 

Na hřebeni u rozhledny byly mraky borůvek a ty nás povzbudily k další cestě a nabily energií.

K večeru jsme zdolaly Kralický sněžník a řešily zda přespat. Neměly jsme ale moc teplého vybavení a dost zde foukalo a tak jsme se rozhodly sestoupit níže k Adélinému pramenu.

Tam už jsme docházely témeř za tmy a zrovna přístřešek byl už obsazený.

Kluci s fenkou, se kterými jsme se stále potkávaly i další den, nám poradili, že níže by ještě měla být kaplička. Tu jsme našly už za svitu čelovek a spaní bylo opravdu luxusní.

2. den

 kaplička - Kladská brána - chata Paprsek - Smrk

20 km

Od kapličky jsme vycházely celkem brzo ráno. U potoka na Kladské bráně jsme spáchaly hygienu. Mýt se v ledovém potůčku bylo opravdu osvěžující.

Pak jsme s menším blouděním došly k Aloisovu pramenu.

 Rozcestník Kunčická hora je špatně značený a málokdo si všimne, že trasa nevede po cestě , ale do lesa. I kluci s fenkou tam zabloudili, ti se ale vraceli, my to vzaly podle navigace po vrstevnici a k pramenu došly možná lepší cestou.

Když jsme se vydatně napily a nabraly vodu, Káča uporoznila, že zde smrdí mršina. Bála se, že pijeme otrávenou vodu a tak tu svou vylila. Mě už to bylo jedno a pila jsem "mrtvolnou" vodu dál a žiju. I když pak jsem si ráno musela vzít imodium.

Pak jsme se občerstvily na chatě Paprsek, okolo šla malá bouřka, ale minula nás. 

Po zelené jsme došly na vrchol Smrk a tam v přístřešku strávily druhou noc. Tady už jsme vydržely být zabalené ve spacáku, foukalo, ale zase nebyla taková ta ranní zima. Zde bylo zvláštní, že zde bylo absolutní ticho. Ptáci nezpívali, ani cvrček zde nebyl a žádné vzdálené zvuky civilizace. 

3. den

Smrk - Lesní bar - Lipová Lázně - Pomezní jeskyně - Medvědí kámen

16 km

Třetí den jsme došly přes Útulnu Mates, která taky vypadala dobře na přespání do Lesního baru.

Když jsme sem přišly, asi 9 ráno, byly jsme zde mezi prvními a nevěřily svým očím. Pro hladové trempy to byla přímo pohádka.

Nikde nikdo a oheň roztopený, v důmyslných korýtkách se vodou z potoka chladí pivo a nealko. V přenosných ledničkách čersvé klobásky. A v krabicích kremrole úžasné chuti, jako za našeho dětství. 

Funguje to zde tak, že každý si vezme na co má chuť , sám si připraví a pak vhodí do kasičky peníze.

Užily jsme si to ale pak už se tam začalo trousit moc lidí a tak jsme se vydaly na dalčí cestu.

V Lipové lázni jsme chtěly původně odbočit do lesa, ale jaksi jsme to netrefily a tak celé to dlouhé městečko jsme prošly ve vedru až k nádraží. Chtěly jsme se sice občerstvit v jedné hospodě, ale tam nám řekly, že kvůli dětem na zahrádce musí mít náš pes košík. Na zahrádce žádné děti nebyly a ani bych tam psa nenechala volně pobíhat. Ale znemožnit ubohému zvířeti dýchání ve vedru košíkem na tlamě nám připadalo jako týrání a tak jsme bez pozdravu onu špeluňku opustily. 

Za nádražím, kde sloužil Alois Nebel jsme se vyškrábaly do lesa. A pak na Pomezní jeskyně, kde se nám moc zalíbil kiosek a tak jsme si tam daly větší odpočinek. Bylo zde i jezírko, kde se Sářenka mohla osvěžit.

A když se trošku ochladilo, vylezly jsme k Medvědímu kameni, kde je přístřešek na další přespání.

Před spaním jsem se ještě vydala hledat pramen, protože nám docházela voda. Káča hlídala bágly, a tak jsem se Sárou šla. Naštěstí jsem si vzdala navigaci, protože první pramen byl vyschlý, druhý také a až třetí na neznačené cestě tekl. Voda byla úžasně osvěžující. Akorát, že při návratu jsem pak spadla do smrdutého bahna. takže pobyt jsem zakončila i balneoterpií.

4.den

Madvědí kámen - Jeseník

7 km

 Tady nás v noci probudilo blízké štěkání, zřejmě liška. No docela nás to všechny tři vylekalo. 

Čtvrtý den jsem se už musela vrátit, a tak jsem se odebrala do Jeseníku na bus, kretým jsem se dostala do Králík. Káča pak pokračovala sama.

A po návratu domů, při cestě na koloběžce do práce se mi při sjezdu sroloval přední blatník do kola. Nehodu jsem naštěstí ustála, ale utvrdila se v tom, že pořídit novou koloběžku už bude nutnost.

Čundr Vysočina 2. a 3. den

Pávov - Jihlava - Batelov - Třešť - Brtnice - Puklice - Pávov

90 km

Kostka

zdroj mapy.cz

Druhý den jsem z kempu nalehko vyrazila po stopách dalších židovských hřbitovů. Nejdříve jsem se motala Jihlavou a konečně našla první hřbitov. Bývá otevřený přes den a mimo židovské svátky. 

Pak jsem  celkem dobře našla výpadovku z Jihlavy a po trase č.16 jela na Salavice. Na tento den hlásili bouřky a nad Jihlavou se to docela černalo, ale celý den jsem měla štěstí, potkal mě až v závěru cesty malý deštíček.

Pak jsem to vzala po 5129 na Batelov k dalšímu hřbitovu. Docela foukal protivítr a mě jízda moc nebavila. V Batelově jsem si koupila ve večerce občerstvení a našla hřbitůvek za městysem a tam se najedla.

Pak mě navigace vedla na Třešť po žluté turistické současně s 16 trasou, ale já jela raději po hlavní silnici.

V Třešti byl hřbitov veliký a přístupný, ten se mi líbil asi nejvíc. 

Z Třeště jsem pokračovala okolo rybníků po modré a do lesa a tady mě ta cesta teprv začala bavit tak jak se patří.

Trasa 5200 mě dovedla do Stonařova a zde mě zachytil onen deštík. Pak už jsem dojela do Brtnice, kde jsou hřbitovy dva - starý a nový.

 Na oba se dalo jít a vedly na ně i z centra směrové tabule.
Tady mají i hezké historické centrum a zámek a klášter. Stálo by za to prohlédnout si i tyto památky.



Pak jsem jela na Komárovice lesem a hezky nasvícenou krajinou podvečerním sluncem.

Dojela jsem do Puklic a tady jsem hledala hřbitov, ale byl v zástavbě, takže jsem se zeptala místní dívky se štěňátkem kudy se tam dostanu.   Nakonec jsem ho našla a tak jsem měla splněno vše co jsem si tento den naplánovala.

 Když jsem se vracela zpátky, opravdu jsem si užívala krásnou krajinu a soumrak.

V Jihlavě mi docházela baterka v navigaci a tak jsem se na kemp vrátila po modré turistické, kterou jsem už znala.

Pávov - Přibyslav - Chotěboř

46 km

Třetí den jsem se vydala už na těžko zpátky domů. Předpověď počasí byla špatná, byl hlášen déšť a tak jsem to vzala směr Havlíčkův Brod, že tam přinejhorším nastoupím do vlaku. 

Déšť byl zatím v nedohlednu, ale už od brzkých ranních hodin zde foukal veliký vítr. Samozřejmě že protivítr. 

Před Dobronínem jsem se rozhodla, že to s počasím není tak hrozné a naplánovala ci cestu na Chotěboř. Sedla jsem si na mez koukala na navigaci a odpočívala. A tady jsem se seznámila se sympatickou Lucií s Hradce, která projížděla kolem a taky cestuje sama. A tak jsme si pěkně poklábosily. 

Vydala jsem se tedy na druhou stranu a bláhově přepodládala, že to bude po větru. Naopak, jela jsem zase proti větru. 

Cestou jsem ale potkala zajímavý středověký most U Lutriána. 

Před Přibyslaví začínalo pršet a foukalo stále proti mě. Tak jsem si zde došla na oběd a přemýšlela co dál. Nerada vzdávám cestu, ale tohle opravdu za nic nestálo a tak jsem se snažila dojet do Chotěboře na vlak. Vítr byl tak silný, že to stálo i z kopce a tak jsem se nadávkami pomalým ploužením - tlačením dostala k vlaku. Cyklo pláštěnka mě jen brzdila a dělala plachtu větru a tak jsem ji sundala a vzala jen šusťákovku.

Říkala jsem si, jestli to mám za potřebí a že bych se měla taky kouknout do občanky a nedělat kraviny, ale teď s odstupem pár dní, mě už zase svrbí podrážky a někam bych vyrazila a chybí mi to.

Jen musím dát Kostéčce nové brzdové špalky, už skoro vůbec nebrzdí. Celkově by potřebovala renovaci, nové obutí a gripy. Takže se rozhoduji, zda investovat do ní, a nebo koupit celou novou koloběžku. Budu muset si najít čas a vyrazit někam, kde si budu moci v klidu vyzkoušet koloběžky, buď bych šla do nové Kostky max, nebo Yedoo Trex či Morxes. Ještě v tom nemám jasno.

Tématický čundr po Vysočině,1. den

Vydala jsem se s koloběžkou a stanem na třídenní čundr po Vysočině, po stopách židovských hřbitovů Jihlavska.

1. Hlinsko - Přibyslav  - Polná- Pávov

61,5 km

Kostka

Naložíla jsem koloběžku všemi potřebnými věcmi na třídenní čundr a dopravila se vlakem do Hlinska. 

V Hlinsku jsem projela Betlémem - místem se zástavbou starých domečků. Bylo brzy ráno, 8 hodin a tak žádná prohlídka nebyla ještě možná. Jednou se sem vrátím.

Dále jsem pokračovala po trase č. 16, která vede až do Jihlavy. 

Počasí bylo skvělé, teploty tak akorát a žádný vítr. Užívala jsem si krajinu. 

Dojela jsem přes Vojnův Městec a Přibyslav do Polné, kde byl v pořadí první židovský hřbitov který jsem si chtěla zdokumentovat.

Polná je známá příběhem Anežky Hrůzové, která byla na konco 19. století zavražděna  a její vražda byla svedena na židy. 

Polná má také zajímavé historické jádro, zde jsem si chvíli odpočinula a dala svačinu. 

Pak jsem si dojela na židovský hřbitov.

Tento byl sice zavřený, ale ze strany se pobořenou zdí dalo vlezt a fotit si.
Pak jsem pokračovala na Věžničku a cestou potkala symbolický hrob a místo zavraždění zmíněné Anežky.

V obci Věžnička ( ze které prý  Anežka pocházela ) jsou zajímavé lochy - podzemní sklepy. 

Další místo na programu byl židovský hřbitov ve Stříteži.

Tady jsem opustila trasu č.16 a musela chvíli hřbitov hledat. Navigace mě vždy navedla někam mezi baráky nebo nějakou firmu. Pak jsem se musela zeptat místního člověka jak se tam dostat abych nikomu nelezla na pozemek.

Nakonec jsem malý hřbitůvek u rybníka našla. 

Pak už jsem to měla jen kousek na kemp Pávov , kde jsem si zvolila dva noclehy. Kemp má nové sociálky a kuchyňku, je u rybníka, který asi ale moc na koupání není. Sice tam v noci byla vzdáleně slyšet blízká dálnice, ale jinak zde byl klid a líbilo se mi tam. 

Rozložila jsem si tedy můj pidi stan a nechala si tam věci a vydala se na další cestu.

2. Pávov - Větrný Jeníkov - Pávov

 28 km

Ještě ten samý den, po odložení věcí v kempu a malém občerstvení jsem se vydala hladat třerí hřbitov tohoto dne. 

Bylo to ve Větrném Jeníkově a první část cesty vedla lesem a po šotolině, takže jsem spíše musela koloběžku tlačit.

Cestou byla i včelí naučná stezka.

Líbila se mi pěkná chaloupka blízko hřbitova.

A hřbitov samotný byl docela zanedbaný, ale hlavně že jsem ho v pohodě našla.

Zpět na kemp jsem to vzala už raději po silnici a jelo se mi moc dobře.

Takže za celý den mi to hodilo skoro 90 km