1. Na Bohdanečské rybníky
Černá u Bohdanče - Lázně Bohdaneč
13 km
Kickbike
Na první výlet jsem vzala svoji novou koloběžku pojmenovanou Bobášek k Lázním Bohdaneč. Vzala jsem i svoji fenku, abychom se spolu s sesynchronizovali.
Vyzkoušela jsem všechny terény , které budeme v následujících výletech absolvovat.
Začala jsem u rybníka v Černé u Bohdanče, projela stezkou 4041, kde zpevněný ale horší povrch. To bylo v pohodě, pak jsem pokračovala k Bohdanči po hladké rovné cyklostezce a říkala jsem si , že to vůbec nejede. Byl to jen můj pocit, protože jsem ještě neměla tachometr a předešlý den strávila na Kostce. Sjela jsem se podívat k Bohdanečskému rybníku,tam vedla šotolinová cesta. Jet se celkem dalo, možná lépe než na Kostéčce. Byla jsem zde v únoru a od té doby tu stihli udělat novou pozorovatelnu ptactva. Baví mě fotit ptáky, v kombinaci s koloběžkou se tento sport dá přirovnat k biatlonu. Skoro stejný pohyb jako na běžkách, pak se sklidnit, udržet v ruce objektiv a vyfotit něco. A ještě k tomu skrotit psa aby mi nic nevyplašil......
Pak jsem se na místo výjezdu vrátila okolo hřbitova.
Druhý den jsem Bobáškovi koupila tachometr - obyčejný drátový z Lidlu a už jsem zjistila, že to jede. Večer na Pardubickém dupání jsem dokázala držet s kamarády na velkých koloběžkách tempo, sice s větší námahou než na Kostce, ale těch pár kilometrů co jsem s nimi jela než jsem se musela odpojit bylo v pohodě.
2. Strádovské peklo
11 km
kickbike
Protože bylo krásné, téměř letní počasí, měla jsem volno, tak jsem Bobáška vzala do terénu. Na Strádovském pekle u Nasavrk jsem byla na velikonoce, pěšky a po tom týdnu se to tu krásně zazelenalo. Potkaly jsme jen pár lidí. Vyzkoušela jsem novou koloběžku při prudkém sjezdu i do kopce a také jsme si koloběžky vynesly na hrad Strádov. Původně jsem totiž chtěla dojet ke Křižanovické vyrovnávací nádrži a odsud pokračovat na Výsonín, před elektrárnou byl sice můstek a plot elektrárny by se dal obejít, jenže z můstku na pěšinku vedl žebřík. Nevím jak bysme po něm tahaly koloběžky a hlavně 25 kilového psa. Tak jsme se vrátily na Strádov a po zelené pokračovaly do Libáně a odsud po 4121 do Nasavrk. Tady jsme si vyměnily koloběžky a uznala jsem, že na Yedoo je to opravdu dřina. Je zvláštní, že dřív mi to ani nevadilo a zvládla jsem na jedůvce fůru kilometrů. Rozhodně ale moje Juchů ( yedoo) nepůjde do šrotu, za ty 4 roky má opravdu dost najeto. Přežila spoustu výletů, horší zacházení, terény, všechna čest. Nyní by potřebovala nové obutí a brzdy, ale už do ní nechci investovat a budu ji používat jen na ten účel ke kterému byla primárně určená - a to jízdě po městě, na nákupy.
